Milan Svoboda Quartet v Brně 
Jiří Nepala / 22.3.1999 / Hudba 

Dovolil bych si na úvod napsat pár řádků o hlavním protagonistovi. Jazzový pianista, skladatel a dirigent Milan Svoboda, mimochodem bratranec Jiřího Stivína, se narodil v roce 1951. Po střední škole absolvoval pražskou konzervatoř a několik semestrů studoval na UK hudební vědu. Roku 1974 založil Pražský amatérský jazzový orchestr, který se později přejmenoval na Pražský big band (PBB), a záhy se zařadil mezi nejen československou, ale i evropskou bigbandovou elitu. Po roce 1980 Svoboda orchestr přetransformoval v menší a flexibilnější těleso, které nazval Nový PBB. Ve čtyřiaosmdesátém získal stipendium na bostonské Berklee College of Music. Během svého amerického pobytu hrál s tamějšími big bandy a založil také své vlastní combo. Po svém návratu sestavil z předních českých a polských hudebníků Česko-polský big band. Milan Svoboda se jako lektor účastnil letních jazzových dílen ve Frýdlantu, kde si vybral jazzmany mladé a střední generace pro svůj nový soubor Kontraband (kde momentálně hrají například Michal Gera, Radek Krampl nebo Miloš Vacík). Jako sólista na klávesové nástroje se v současnosti uplatňuje hlavně v komorních sestavách, jako jsou Milan Svoboda Quartet (založen 1978), v duu s trumpetistou Michalem Gerou (tak se poprvé představili na Pražských jazzových dnech 1979) a sólově v klavírním recitálu. Jako skladatel působí Svoboda, kromě jazzu, také v oblasti filmové a scénické hudby.

V kvartetu Milana Svobody se za celou dobu existence potkaly a vystřídaly významné osobnosti českého jazzu. V Alterně vystoupil kvartet v aktuálním obsazení Milan Svoboda (klavír), Michal Gera (trubka, křídlovka), Martin Lehký (baskytara) a Ivan Audes (bicí nástroje). Hudba prezentovaná touto formací je pokračováním tradice moderního jazzu 60. a 70. let. Svoboda ve svých skladbách a úpravách standardů tíhne k propojování jazzu s různými hudebními styly - rockem, funkem, folklórní či soudobou vážnou hudbou. A s takovým repertoirem se kvartet představil i brněnskému publiku.

První půli koncertu tvořily kratší skladby, jako úvodní Dedication, která začínala unisonem trubky a klavíru. Postupně se v ní (stejně jako ve všech ostatních) střídali hudebníci se svými sóly. Po Dedication následovala píseň Plav s funky rytmikou, nad níž Gera se Svobodou rozpřádali témata, která s toho s funkem měla pramálo společného. Po pěkné baladě Stíny (se štětečky a křídlovkou) předvedl kvartet svéráznou souljazzovou úpravu známého standardu Body And Soul.

Druhý set byl zaměřen na delší kompozice řazené do rozsáhlých tematických celků, kde se míchaly různé vlivy a při kterých se jednotliví hudebníci opravdu vyřádili. Svobodova hra celým tělem určitě stojí za vidění. Pokud zrovna nestojí a nebuší pěstí do strun, svíjí se u klavíru a člověka napadne: ten chlapík hraje šíleně - kousla ho snad tarantule, nebo co?! (Teď mě napadá, že Michael Kocáb začínal coby jazzový pianista právě v PBB.) Ale hráčské schopnosti ostatních členů comba rozhodně za Svobodou o moc nezaostávají. Michal Gera je jedním z nejlepších (ne-li vůbec nejlepším) českých trumpetistů a mladý Martin Lehký je rozhodně příslibem české jazzové scény a totéž se dá říci i o Ivanu Audesovi…

Alterna se zkrátka stala svědkem asi nejlepší jazzové události, kterou nám zatím letošní rok v Brně přinesl. A doufám, dá-li černej jazzovej Pánbůh, že jich bude daleko víc.
 
______________________________________________________________________________________________________________________

Brno - klub Alterna:
(září 1999)

           Jazzový podvečer v brněnské Alterně

Milan Svoboda a jeho kvartet zahájili v neděli (3. 10. 1999) večer v klubu Alterna druhý ročník cyklu Jazz Brno. Na koncertě, na který se přišlo podívat víc než dvě stovky posluchačů, panovala již od začátku příjemná atmosféra.
Někteří si sice nemohli sednout, ale z jejich tváří se zrcadlilo pochopení a navíc - ve stoje si koncert stejně užijete vždycky nejvíc. Svoboda na sebe nenechal dlouho čekat, a tak se asi o půl deváté mohlo začít. Jazzmani měli ve svém repertoáru jak aranže jazzových standardů světových autorů, tak Svobodovy vlastní kompozice (za všechny hodně divoká Motolice nebo naopak melancholická skladba nazvaná Stíny). Kvartet si vůbec s publikem, které tvořili mimo studentů i mnozí Svobodovi vrstevníci, po celou dobu pohrával. Melancholii, jež patřila mezi ty nejčernější, umě střídali s free-jazzovými zběsilostmi a doháněli tak mnohé k pozitivní hysterii. Po přestávce připoutali Svobodovci své brněnské příznivce pevně k sobě. Na koncertech v Alterně mi občas vadil pro někoho nenápadný (mě však znervózňující) ruch od baru. Nedělní koncert mi ale dal poznat, že to není jenom v lidech, kteří u baru stojí, ale rovněž v probíhající produkci.  V druhé polovině Svobodova koncertu již nikdo u baru nechrastil a do vzduchu nepadlo ani slůvko. Ke konci již výše zmiňované skladby Stíny bylo v publiku dokonce úplné hrobové ticho, které záhy, když hudba skončila, se probudilo v bouřlivý potlesk a jásot.
Jednotliví sólisté Svobodova kvartetu působili přinejmenším dojmem uvolněných, léty osvědčených muzikantů. Výjimku tvořil pouze baskytarista Martin Lehký - nejmladší člen - ovšem kvalitou projevu, technikou či nápaditostí v improvizacích si nic nezadal se svými staršími kolegy. Dvakrát za koncert byl dán prostor i bicím Ivana Audese, jenž předvedl vskutku energické improvizace, z nichž běhal mráz po zádech. Nad vším stál Svobodův klavír a trubka Michala Gery, kterého budou mít možnost zájemci zhlédnout na koncertě s jeho vlastním bandem 7. listopadu. Když Milan Svoboda krátce před jedenáctou hodinou ohlásil poslední skladbu, bylo celkem jasné, že ho jen tak nadšené publikum s pódia nepustí. A tak museli Svobodovci nakonec přidávat ještě dvakrát, než se nasycení jazzoví příznivci odebrali do svých domovů. "Tak na příštím jazzu," znělo z úst jednoho z nich a měl pravdu.
~zp~

[ back Recenze ]