MILAN SVOBODA Composer, conductor, band
leader, jazz pianist (hudební skladatel, dirigent,
jazzový pianista)
Rozhovory:
Plzeň je líhní jazzových muzikantů, říká Svoboda
(MF DNES)
Plzeň - Hudebník a skladatel Milan Svoboda vystoupil včera se svým kvartetem
na osmém ročníku plzeňského festivalu Jazz na ulici. "Na festivalu hraji
od jeho začátku pravidelně a rád do Plzně jezdím. Tento typ akce, při níž
se v jednom městě, na několika pódiích hraje jazzová muzika, se mi velmi
líbí. V cizině jsou takové festivaly obvyklé, v Čechách je to dost ojedinělá
akce. Jsem proto rád, že se našli pořadatelé, kteří festival zavedli, i když
měli v počátcích trochu pochybnosti, zda bude fungovat. Byl jsem mezi těmi,
kteří organizátorům říkali, aby vydrželi a nevzdávali své snažení, a o to
více mě těší, že se Jazzu na ulici mohu zúčastňovat pravidelně. Mám k této
akci velice vřelý vztah," říká Milan Svoboda.
* Takže vám nevadí, že při koncertech na ulici nejsou posluchači tak koncentrovaní,
jako například v jazzových klubech či koncertních sálech?
Jak říkám, je to typ festivalu, který je v zahraničí v letních měsících obvyklý.
Například v neděli jsme se s kvartetem vrátili z Hamburku, kde jsme hráli
na velkém open air festivalu. Tam byla sice jen jedna scéna, ale také to
bylo venku, také tam to bylo za přítomnosti publika, které volně procházelo.
Na náš koncert tam mohlo být zhruba tisíc posluchačů, kteří se postupně prostřídávali.
Takže to není nic divného. Tyhle akce v letních měsících, když se vydaří
počasí, bývají perfektní. A co se týká koncentrace posluchačů, tak mají výhodu
festivaly s větším počtem scén. Když má někdo chuť poslechnout si za jedno
odpoledne dva tři koncerty, nebo se mu kapela, či interpret, které zrovna
poslouchá nezdají, tak může přejít o pár metrů dál a poslechnout si někoho
jiného. To je bezvadné a rozhodně to k letnímu kulturnímu programu města
patří. Před dvěma lety jsme hráli v Düsseldorfu, kde je tradice jazzového
festivalu také obrovská, ale pódií je tam alespoň dvacet. Düsseldorf na dva
festivalové dny zaplaví desetitisíce lidí, takže například doprava je tam
úplně ochromená. Ale to město jazzem po dobu festivalu skutečně žije. Samozřejmě
jsou typy hudby, které potřebují perfektní koncertní prostředí a vyžadují
naprostou koncentraci posluchačů, ale i takováto hudba si může dobré podmínky
na pódiu pod širým nebem zjednat.
* Máte dojem, že má jazz v Plzni tradici?
Nemyslím si, že by tradice jazzové muziky v Plzni nebyla. Každopádně je tu
dobrá líheň jazzových muzikantů. V kvartetu se mnou hraje Ivan Audes a v
mém velkém orchestru mnoho dalších, jako například Marcel Bárta, František
Kučera či Jiří Šimek. To jsou vlastně všechno kluci z Plzně nebo okolí. Je
pravda, že v Plzni není žádný jazzový klub, ale vím, že se jazz průběžně
hraje v Šantánu v Andělské, v Jazz Rock Café. Myslím si, že tento typ hudby
se ani nedá hrát a poslouchat každý den. Jazz na ulici je tak svým způsobem
exkluzivní záležitost. Představují se na něm kapely, které si cení toho,
že jsou na akci pozvané a připravují si i speciální program na tento festival.
Publikum si je třeba právě z toho důvodu jde poslechnout a jednou za rok
jim to stačí.
* V rámci Jazzu na ulici se včera v Divadle Čas uskutečnil také křest
nového alba zpěvačky Vlaďky Bauerové, jehož jste se společně se svojí manželkou
Janou Paulovou stal kmotrem…
Ano, pokřtili jsme její album Brýle prapodivných dioptrií, ale jinak se s
Vlaďkou Bauerovou známe jen okrajově. Jenom jako kolegové z branže. To cédéčko
jsem ještě neslyšel, ale jsem na něj docela zvědavý.
* Vedle stálé činnosti se svým kvartetem a big bandem jste se významnou
měrou podílel na dvou muzikálových projektech - Pěně dní a Evitě. Pracujete
na nějakém novém muzikálu?
Mám konkrétní nabídku, na které pracuji, ale ještě to není oficiální, takže
o tom nechci mluvit. Tuzemská muzikálová scéna se ale potýká s jedním kardinálním
problémem, a tím jsou halft playbacky. Muzikálový žánr se tím devalvuje a
svým způsobem se tak vyrábějí konzervy a ne muzikály. V zahraničí je to postup
naprosto nepřijatelný. Žádná produkce by si to tam nedovolila. Živý orchestr,
živá kapela jsou nedílnou součástí muzikálu. Ten žánr si o to říká. U nás
divák bohužel halft playbacky, nebo playbacky akceptuje a je ochoten za vstupenku
dávat i ty nehorázné peníze, což pokládám za absolutní devalvaci. Pakliže
budu dělat nějaký další muzikál, tak si dám do smlouvy podmínku, že interprety
bude doprovázet živý orchestr. Rozumím tomu, že je pro soukromé produkce
levnější namísto orchestru použít nahrávku, ale tím se muzikálový žánr neuvěřitelně
poškozuje. Udivuje mě, že se okolo této problematiky neotevřela žádná polemika
a že to všichni akceptují jako samozřejmost. Dozvěděl jsem se, že Daniel
Landa uvádí v Rakousku Krysaře a i tam to nabízeli inscenovat s nahrávkou.
Rakušané to samozřejmě odmítli, přestože by to pro ně bylo asi výhodnější.
Oni si to zkrátka nemohou dovolit, protože by je kritika i diváci rozcupovali.
Datum: 08.08.2001
Autor: MARTIN RACHMANN
Zdroj: Mladá fronta DNES
Strana: 03
Autor je spolupracovník redakce