Deset let s Kontrabandem (a půl roku s Evitou)
        S hudebním skladatelem Milanem Svobodou opět o jazzu a muzikálech

        Věrní čtenáři Melodie si jistě vzpomenou na rozhovor s hudebním skladatelem a jazzovým pianistou
        Milanem Svobodou, nazvaný Neortodoxní jazzman (říjen 1996). Mimo jiné jsme v něm hovořili o
        muzikálu Jesus Christ Superstar, na jehož české inscenaci se podílel coby dirigent, a také o všech
        jeho jazzových kapelách. Připomeňme, že Milan Svoboda stál přes dvacet let v čele Pražského Big
        Bandu, krátce dirigoval Česko-polský Big Band, v současné době působí jako pianista ve svém
        jazzovém kvartetu a zároveň vede mladý kreativní orchestr Kontraband, jenž v závěru loňského
        roku oslavil komorním koncertem v novém pražském divadle Adria deset let svého trvání. Záznam
        tohoto výročního koncertu můžete slyšet na "cédéčku", které vydala firma Lotos.

        "Sám jsem se divil, že těch deset let uběhlo tak rychle!" říká Milan Svoboda a dodává: "Vycházel
        jsem z toho, že před třemi lety jsme měli opravdu pěkný koncert v pražské Lucerně k dvacátému
        výročí Pražského Big Bandu, který už neexistuje. Kontraband je vlastně jeho pokračováním, ale
        sestava je už generačně někde úplně jinde. Jsou v něm mladší muzikanti, kteří mají svůj okruh
        publika a své názory na hudbu. Máme nazkoušený zcela nový repertoár, který jsme prezentovali
        právě na koncertě v Adrii, kam jsem pozval celou řadu lidí, kteří s námi spolupracovali, a hosty."

        Co jste tam hráli a co je tedy zaznamenáno na live albu?
        Připomněli jsme tři čtyři skladby ze staršího období, ale jinak jsme prezentovali náš nový repertoár.
        Jde relativně o novinky - skladby kolegů s kapely a moje, které nebyly nikde nahrané... Podstatné
        je, že oproti minulým albům jsem chtěl, aby se prezentovalo právě tohle aktuální obsazení kapely,
        které se mi zdá velice dobré. Sešla se tam opravdu velice dobrá sestava velice dobrých jazzmanů.

        A co vaše jazzové kvarteto?
        Hrajeme pravidelně v Malostranské besedě, kde je naše domovská scéna. Loni jsme byli na třech
        festivalech během jednoho měsíce, a to dvakrát v Německu a jednou v Rumunsku, kam jsme jeli
        trochu s obavami, ale nakonec bylo všechno perfektní. Všude jsme hráli novou muziku, kterou
        momentálně dělám a která novou muziku, kterou momentálně dělám a která je taky na novém
        cédéčku s Tony Lakatošem, což je, podle mne, podařená nahrávka. Jinak si ale myslím, že chrlit v
        jazzu jednu desku za druhou nemá smysl.

        V Adrii jste, tuším vystupovali také v době Adventu s tradičními Muzikantskými Vánoci...
        To se, bohužel, nekonalo, i když to bylo původně plánované! Zato jsme loni v létě na náměstí v
        německém Pasově hráli "zjazzované" koledy neboli Komedii o betlémské hvězdě, kterou jsme před
        lety uváděli v pražském "Káčku". Šlo o festival, který byl věnován církevní hudbě, a bylo to prima,
        protože se tam sešlo plno lidí a všichni se divili, co se děje, proč je tam uprostřed léta betlém.

        Pochopitelně se nemůžu nezeptat na Evitu!
        Pamatuji si, že tenkrát jste se mě ptal, proč jsem šel do "Ježíše" a jestli to bylo kvůli penězům...

        A vy jste mi odpověděl, že i když se říká, že peníze jsou až v první řadě, tak u vás byly až úplně
        poslední - vzpomínáte?
        Vzpomínám. A přiznávám se, že v případě Evity sehrály finanční důvody jistou úlohu. Když jsem
        totiž přislíbil účast na tomto projektu, věděl jsem, že mě čeká minimálně půl roku permanentní
        práce, která bude velice náročná, a že nebudu dělat opravdu nic jiného! Kvůli Evitě jsem odsunul
        své další aktivity a musel jsem dokonce oželet i měsíční turné se svým kvartetem po Španělsku. Ale
        mám ho slíbené na letošní léto, tak doufám, že to nepadne!

        V čem spočívala náročnost práce na hudebním nastudování Evity?
        Musel jsem jí nejen nastudovat, ale do jisté míry i upravit, protože z Broadwaye přišel poněkud
        neúplný materiál z amerického představení, který jsem musel dodělávat. Neměl jsem partituru a
        navíc jsem to musel nastudovat ve třech obsazeních. Orchestr má třicet členů krát tři, což je
        devadesát muzikantů - tak si to představte! Potom samozřejmě práce s interprety, upravit celý
        "klavírák", český překlad do not. Jak asi víte, nový překlad se dělal velice narychlo, takže s tím byla
        šílená práce. Já jsem opravdu poctivě půl roku nedělal nic jiného... Ale ať je to jak chce, šlo o
        nesmírně zajímanou práci a šel bych do toho určitě znova!

        O Jesus Christ Superstar jste tvrdil, že jde o Webberovo Vrcholné dílo. Čím si vás získala jeho Evita?
        Pochopitelně zase Webberovou hudbou. Odjakživa mě totiž zajímá spojení jazzu, popu a vážné
        hudby - a tohle je prostě opera se vším všudy. Není to Šostakovič ani Bernstein, i když k němu má
        Webber hodně blízko... On je báječný melodik s obrovským smyslem pro tektoniku, což se mi
        potvrdilo právě při práci na Evitě. Tady člověk opravdu nemá šanci se dvě a půl hodiny nudit, je to
        skutečně jeden velký celek. Jde o dílo, které je proti jiným, jež jsou pro mne v tomto žánru
        problematické, ale nechci jmenovat, vskutku náročné kvalitní. Jsou díla, která po mnoha reprízách
        musí být utrpením hrát, což rozhodně není tento případ! Já jsem  teď třeba týden nebo deset dní
        nedirigoval a už mám absťák. Těším se, až si zase stoupnu za dirigentský pultík a vezmu taktovku
        do ruky.

            Tomáš Stanislavčík, Melodie, 2/99

[ back Recenze a rozhovory ]