Rudolfinum, Dvořákova síň - Barvy jazzu:
(červen 1999)

          Barvy jazzu na paletě Milana Svobody

     PRAHA- Nejvýraznější osobnost vzešlá z jazzového boomu sedmdesátých let, na němž se sama výrazně
     podepsala, pianista, kapelník, skladatel a aranžér Milan Svoboda (1951) představil v rámci souběžných letních
     koncertů k výstavě Crossings v Rudolfinu své umění improvizační i aranžérské v široké škále: od sólového
     vystoupení přes dueto, trio, kvartet a kvintet až k závěrečnému vyvrcholení s big bandem zvaným Kontraband. Co
     je na Svobodových koncertech nejcitelnější i pro náhodného návštěvníka, je energie a vitalita jeho osobnosti. Na
     jedné straně jako sólista ve svých improvizacích využívá veškeré stylové možnosti, jak mu je historie jazzu nabízí, a
     dovádí jej až k free jazzu, na druhém pólu dokáže tuto vášnivost ukáznit do aranžérských nápadů pro své big
     bandy, které řídí již od svých třiadvaceti let. Protože je sám bytostný a nezkrotný sólista, mají jeho spoluhráči v big
     bandu dostatečný prostor pro své improvizace. Jedineční jsou v podstatě všichni dechaři, saxofonisté Marcel
     Bárta, Pavel Pivarči, trumpetisté Michal Gera, František Kučera, trombonista Přemysl Tomšíček- jmenuji alespoň
     ty nejslyšitelnější, významnou úlohu v našem jazzu mají už dlouho také vibrafonista Radek Krampl nebo bubeník
     Ivan Audes. Bohužel nikoli zcela zaplněná Dvořákova síň zažila výborný koncert, kterému Svoboda dal koncepci
     a tvář, tradičně prezentace jazzu v jeho podání nepostrádala ani jemný humor, kterého je na naší scéně po
     odchodu Velebného jak pověstného šafránu. Koncert Kontrabandu v druhé půli večera zahájil Svoboda
     improvizací na varhany Dvořákovy síně, na nichž hrál v roce 1976 svůj absolventský koncert pražské
     konzervatoře. Nástroj pak naaranžoval i do dalších skladeb pro třetího z klávesistů bandu Martina Kumžáka.
     Repertoár jedenáctiletého Kontrabandu byl sestaven z titulů jeho posledního výborného alba Family (1998) a
     doplněný Svobodovou skladbou Touhy a Lázněmi barytonsaxofonisty bandu Pavla Pivarčiho. V introdukci Touhy
     od Milana Svobody klavírista Kryštof Marek připomněl, kolik jedinečných muzikantů ukrývá česká jazzová scéna
     za železnou oponou, kterou mezi jazzem a publikem vystavěly společnou rukou dřívější ideové důvody s dnešními
     komerčními hledisky.
     Vladimír Kouřil - Lidové noviny

[ back Recenze ]