MILAN SVOBODA
Composer, conductor, band
leader, jazz pianist
(hudební skladatel,
dirigent, jazzový pianista)
Ve znamení Střelce
(Večerník Praha, 11/2001)
V pondělí 26. listopadu se koná ve
Dvořákově síni pražského Rudolfina autorský koncert hudebního skladatele,
dirigenta Pražského Big Bandu, Kontrabandu, vlastního kvarteta a jazzového
pianisty Milana Svobody při příležitosti jeho padesátých narozenin.
Na
tomto koncertu zazní výhradně skladby oslavence a bude to svým způsobem průřez
jeho tvorby od komorní až po symfonickou hudbu. Na pouhý výčet všeho co tento
umělec během svého života vytvořil by zdaleka nestačila tato stránka. Je
autorem hudby k šedesáti divadelním hrám, padesáti celovečerním i krátkým
filmům, patnácti televizním inscenacím. Vydal 20 elpíček a cédéček, napsal
stovku jazzových kompozic pro velký orchestr i svoje kvarteto. Kromě 200 písní
je autorem muzikálu Pěna dní a baletu Mauglí. Dirigoval českou verzi rockové
opery Jesus Christ Superstar a byl i autorem hudebního nastudování a dirigentem
muzikálu Evita. Vystupoval v celé Evropě i v USA.
Když slavil Vrchlický na vrcholu
své umělecké kariéry padesátiny, oslovovali ho současníci 'velebný kmete'. Jak
se jako čerstvý padesátník cítíte vy?
To
je zajímavé, protože já se totéž učil o Svatopluku Čechovi, ale oni všichni v
tomto věku byli velební pánové. Já se jako kmet vůbec necítím, přestože mne
občas loupe v kříži nebo zabolí koleno. Mám obrovské štěstí, že jsem obklopen
mladými spolupracovníky - třeba v mém orchestru je plno až o generaci mladších
hudebníků - a právě to mne šíleně omlazuje. Díky tomu se na ten věk necítím.
Když se ovšem ohlédnu zpátky, tak si někdy říkám co věcí a volovin člověk za ta
léta nadělal. Nějaká padesátka rozhodně ale není důvodem k tomu, abych končil,
naopak doufám, že ještě něco v životě udělám.
Jste úspěšný a všestranný hudebník,
vaše hudba se hraje na první scéně, máte svůj orchestr, spoustu filmů. Co jste
dělal nejraději nebo jste jak praví jiný klasik 'vším byl rád'?
Přiznám
se, že jsem svou budoucnost nijak extra neplánoval a vždy vycházel z
konkrétních situací a nabídek. Sám se spíš považuji za jazzového muzikanta,
protože jsem vždycky chtěl být na volné noze a dělat to co chci já a ne co mi
někdo nařizuje. Protože se však také musím muzikou živit, znamená to, že vedle
interpretační práce přistupuji i k práci skladatelské a aranžérské. A to nejen
v jazzu, ale i v oblasti divadelní a filmové hudby. Jsem tak trochu hudební
skladatel z donucení. Podle toho se to pak celé odvíjelo, protože jsem vždycky
vycházel z toho jakou jsem měl nabídku. Tím pádem se ty obzory obrovsky
rozšiřovaly od renesanční muziky až po muziku soudobou. Takový skladatel musí umět
napsat všecko, včetně smyčcového kvarteta
a la Haydn. To jsou často nelehké věci, ale na druhou stranu mi tato
praxe dala víc než studia a díky tomuto 'přinucení' jsem se v poslední době
pustil do volné tvorby i v oblasti nejazzové.
Váš umělecký záběr je opravdu
široký. Co je vám ale nejbližší?
Nejvíc
ze všeho jsem jazzman a jazzová hudba mne také udržuje při životě. Když mi není
extra nejlíp, jdu do jazzového klubu, kde si mohu zahrát a vyhrát se ze svých
pocitů. Mám tu výhodu, že nemusím hrát noty, které napsal jiný pan skladatel,
ale že mohu hrát co chci já a nikdo mi nic nepředpisuje. To mi dává strašně moc
a právě pro tuto obrovskou svobodu vyjadřování a šanci se vypovídat z pocitů,
radosti i žalu se nejvíc cítím jazzmanem. Svoboda v jakékoliv životní situaci
je pro mne nejdůležitější.
Své znamení nezapřete, protože
Střelci prý kromě toho, že jsou veselí a upřímní, ctí nadevše právě svobodu.
Ale upřímně, je vám některá skladba nejbližší - nebo je to jen 'zboží'?
Já
doufám, že drtivá většina mé tvorby nebyla pouhé zboží, ale poctivá muzika,
která měla nějaký smysl. Pokud se týká písniček, tak ty jsem psal většinou pro
divadlo a nikoliv za komerčním účelem a psát nějaké hity jsem nikdy ani
nechtěl, to není ani můj obor. A pokusy velkých forem, které jsem měl možnost
udělat, jako například celovečerní balet Mauglí, který se hrál v Národním
divadle, to byl extrakt více žánrů a mého hudebního názoru. Stejně tak i
divadelní muzikál Pěna dní podle románu Borise Viana, který jsme před lety
dělali v divadle ABC a nebo Concerto grosso. Tak trochu doufám, že si tyto věci
najdou svoje místo v hudebním světě.
Máte svého dvorního textaře?
Písničková
tvorba není právě můj obor - tím je spíš instrumentální a jazzová hudba -
přesto však jsem měl příležitost spolupracovat s celou řadou výborných textařů
a básníků jako je třeba Pavel Vrba, Eda Krečmar, Jiří Ornest a další. Po této
stránce nejzásadnější spolupráce byla na muzikálu Pěna dní s autorem libreta a
textů Janem Vedralem. Ovšem samotné dílo bylo výlučně spjaté s Borisem Vianem.
Kde v současnosti hrajete?
S
velkým jazzovým orchestrem máme vlastní originální jazzový repertoár a míváme
tak dva-tři koncerty do měsíce na festivalech nebo v cizině. Teď jsme byli ve
Vídni a Drážďanech a chystáme se na festival do Finska, do Holandska a na celou
řadu míst kde se hraje moderní jazzová hudba. S Kontrabandem jsem také právě
natočil nové album, které ukazuje soudobou tvorbu několika kolegů z orchestru,
vynikajících skladatelů a aranžérů. Daleko frekventovanější je ale můj kvartet
- to je specializovaný jazzový malý ansambl - se kterým jezdíme po světě už
mnoho let. Jinak příležitostně spolupracuji i s dalšími tělesy a sólisty -
např. s komorním orchestrem Virtuosi di Praga nebo houslistou Pavlem Šporclem a
cellistou Jiřím Bártou. Ostatní má dirigentská praxe se většinou odehrává v
divadelní rovině.
Co si rád poslechnete sám - třebas
v soukromí?
Dřív
jsem se hodně učil - vlastně se učím stále - a poslouchal všechny nahrávky
svých nejoblíbenějších skladatelů a jazzových interpretů. Vždy jsem si pořídil
jejich alba, poslechl je a prostudoval. Ostatně, do dneska to jsou mé velké
vzory. Nicméně v poslední době mám tolik práce s vlastní tvorbou, že jinou
hudbu poslouchám málo. Pokud ano, stále znovu objevuji hudbu mistrů symfoniků
jako je Mahler, Stravinský, Honneger nebo Šostakovič, ke kterým se budu stále
vracet.
Půjdou vaše dcery ve vašich
stopách?
Asi
jo. Starší Adéla studuje klasický klavír na konzervatoři a na Jazzové
konzervatoři Jaroslava Ježka kompozici. Snažím se ji minimálně ovlivňovat, ale
ona si jde stejně tvrdošíjně svou vlastní cestou. Mladší dcera Anežka studuje
zpěv a časem se ukáže jestli nebude třeba spíš po mamince (herečka Jana Paulová, pozn.red.).
Kdybyste stál v zástupu
gratulantů - co byste popřál Milanu Svobodovi k jeho padesátinám?
Popřál
bych mu, aby se z toho tolik nedělalo, protože mne to sice na jednu stranu
těší, ale na druhou stranu se šíleně stydím a byl bych nejraději, kdyby to
všechno rychle bylo za námi bez velkých oslav. A jinak? Co jiného než zdraví a
smysl pro humor!
Vladimír Rogl
[Home]