Introdukce, Blíženci, Intermezzo 1, Touhy, Intermezzo 2, Shledání, Smaragd.
Skladby Milana Svobody, Smaragd od Michala Gery.
P&J Music/PYLY JAZZ, PJ0013-2, TT 49:40, 1CD.
Nahráno v Dvořákově síni Rudolfina v rámci 2. Mezinárodního festivalu jazzových pianistů 21.6. 1997.
Zvuk v dobré kvalitě. Booklet obsahuje komentář k vlastní nahrávce, základní údaje o hudební dráze Milana Svobody a jeho úplnou LP a CD diskografii . Působivá svita střídajících se hravě zpěvných a dramatických pasáží, balancující mezi jazzem a vážnou hudbou 20. století.
Sólová vystoupení Milana Svobody (1951), jazzmana, vysokoškolsky studovaného muzikologa, skladatele a varhaníka, se datují téměř od počátků jeho kariéry v první polovině 70. let. A kdo byl například před těmi dávnými léty na 24 hodinovém festivalu v amfiteátru v Dobrušce, mohl jeho divoký sólo recitál zažít před svítáním uprostřed rockerů a folkových zpěváků. Tak hudebně tolerantní to byla doba s dramaturgií Jazzové sekce.
Na festival jazzových klavíristů si Milan Svoboda vybral tři vlastní témata, jejichž oblíbenost u publika i samotného autora a interpreta už prověřil čas a jednu skladbu svého letitého spoluhráče trumpetisty Michala Gery. Mezi tyto skladby jsou vsunuta dvě krátká Intermezza a celou jazzovou svitu uvádí Introdukcí. Ta navodí příjemnou atmosféru moravskou lidovostí - krátké popěvky se rodí přímo během improvizace, hudba kolem nás protéká bez skladebného záměru, ladí duši a ukolébává. Oproti tomu Intermezza se vyznačují neklidem, tajemností, v případě druhého i zvukovou dramatičností. Skladba Blíženci proslula už ve velkokapelovém aranžmá Pražského Big Bandu v půlce 80. let. Posluchačsky vděčná je obzvláště střední pomalá "romantizující" část. Z její nálady pak vychází Touha jsoucí asi nejblížeji k evropskému hudebnímu klasicismu. Mnoha inspiracemi zní Setkání, počínaje podkarpatským folklórem, přes odkazy jazzové klavírní moderny až k hranici free improvizace. Gerovo téma Smaragd je spřízněno s nápady Theoloniouse Monka, Svoboda se v improvizaci v něm vrací až do historie jazzu, ba i k ragtimu. Svobodovo hraní se opírá o samozřejmost technicky bezchybného provedení a o neohraničenost muzikantské nápaditosti.
Vladimír Kouřil /měsíčník HARMONIE/
Hodnocení: 4 houslové klíče (z max. 5).