Big Band VOŠ KJJ v Taipei (Taiwan) a v Hanoi (Vietnam), září/říjen 2010.

Koncem září a začátkem října koncertoval studentský Big Band Konzervatoře a VOŠ J.Ježka na Taiwanu a ve Vietnamu. V hlavním městě Taiwanu Taipei City jsme byli 5 dní jako hosté radnice hl. města. Starali se o nás náramně. Měli jsme nabitý program a mnoho krásných zážitků. Viděli jsme představení tradiční čínské opery, muzeum loutek s divadlem, časně ranní slavnost v konfuciánském kláštěře, navštívili jsme universitu,vynikající koncert Taipei Symphony Orchestra se skvělým programem (Copland, Barber), nejvyšší mrakodrap na světě (101 Tower) i staré město s mnoha kláštery, jedli jsme ve skvělých asijských restauracích a v noci jsme několikrát zašli do jazzového klubu Braun Sugar, kde se i jamovalo. Měli jsme jenom jeden koncert (30.9.), za to v sále pro 1000 lidí, který byl skoro plný. Koncert byl technicky neuvěřitelně perfektně připraven. Výborný zvuk, skvělá organizace. Hrálo se bezvadně, úspěch byl velký. Celý orchestr pak měl skoro hodinovou autogramiádu. Skoro všichni diváci chtěli na program naše podpisy. (fotky)

Pak jsme přeletěli na tři dny do Vietnamu do Hanoje. Tam to byl ovšem taky zážitek. Ve Vietnamu ještě zuří socialismus. Octli jsme se v atmosféře jako za nejtvrdšího bolševismu u nás. Hanoi slavila 1000 let od založení. Všude záplavy rudých praporů se žlutými hvězdami a srp a kladivo. A statisíce vietnamců v ulicích na motorkách, skůtrech a kolech. Záplava, randál a smrad. Staré komunistické časy jsme si taky připomněli, když jsme museli náš program předvést nejdřív odpoledne pro komisi, jestli není závadný. No sranda... Koncerty jsme měli dva v místním pionýrském domě. Pořadatelé si mysleli, že jsme dětský orchestr a tak nás dali mezi dětský program. Moc lidí se na koncerty nesešlo, ale ti co přišli, nejdřív čuměli jak vrány, ale pak se i docela odvázali. To byl panečku rozdíl, po tom Taiwanu. Ale ještě jeden zážitek jsme měli, když jsme byli pozvání na jam session s místní "jazzovou" kapelou strašně slavnýho saxofonisty. Hrál úplně neuvěřitelně. To se málokdy slyší, aby někdo byl tak mimo ladění a mimo rytmus jako on. Šou ty byla ale náramná, kam se na něj hrabe Ornette Coleman.