Moment's Notice - Milan Svoboda Quartet

CD Double MS 2010 - live at the Jazz Dock

 

Povedená premiéra jazzmana Milana Svobody na své vlastní značce

MF Dnes - Kavárna (13.1.2011)

text: Lubomír Dorůžka

original link

Hudební skladatel, dirigent, jazzový pianista Milan Svoboda, který letos v prosinci oslaví šedesátiny, se rozhodl vydávat některé nahrávky na vlastním labelu. Firmička Double MS rozjela svoji činnost albem nahraným v pražském klubu Jazz Dock. Zdá se, že atmosféra i akustika Jazz Docku může fungovat jako účinná inspirace.

S ohledem na "běžný" Svobodův rukopis působí zvukem a důrazem úvodní skladba Příští den až nezvykle coltraneovsky (kromě Svobody v kvartetu hrají Milan Krajíc na tenorsaxofon, Filip Spálený na kontrabas a Ivan Audes na bicí) . Tento dojem nezmizí ani v dalších pěti Svobodových skladbách. Nahrávky trvají - jak se dá při klubovém vystoupení očekávat - od osmi do téměř dvanácti minut; témata (Soumrak , Rozhovor a zejména Podzimní, vlastně jediné pomalejší tempo s lyrickou náladou) jsou výrazná a nápaditá. Sóla se většinou rozvíjejí tak, že je co poslouchat. Krajíc srší energií a důrazem, Svobodovo piano, většinou v jednohlasých linkách, s ním zvukově i výrazově kontrastuje, Spáleného basa dodává doprovodu zvučnou a pevnou páteř, a střídmě uplatňovaná sóla Audesových bicích (v Soumraku a zejména v Moment´s Notice) mají rytmickou invenci i zvukovou variabilitu. V Bluffu mi vadí až příliš výrazný dojem neustálého opakování neměnného čtyřtaktového harmonického schématu, který se za čas může trochu oposlouchat - ale i to ke klubovému hraní patří.

Při závěrečném a jediném standardu - titulní Coltranově skladbě Moment's Notice - si možná někteří posluchači uvědomí, jak "coltraneovsky" vlastně zněla i Svobodova témata a s nimi celé album.

Pro Milana Svobodu je to sympatický doklad, jak se dovede sžít s některým významným obdobím jazzové historie a neztratit přitom vlastní tvář.

Milan Svoboda Quartet - Moment´s Notice

UNI 2/2011 - kulturní magazín

V září roku 1957 nahrál John Coltrane se svým kvintetem (Lee Morgan-tp, Curtis Fuller-tb, Kenny Drew-p, Paul Chambers-b, Philly Joe Jones-dr) pro LP Blue Train vlastní skladbu Moment´s Notice. Ta se stala titulní a závěrečnou skladbou novinky kvarteta Milana Svobody Moment´s Notice (Double MS/Radioservis, 2010, 61:00), na níž jinak najdeme výhradně Svobodovy kompozice. Nahrávka je záznamem koncertu v Jazz Docku, který proběhl v červenci loňského roku a je zřejmé, že atmosféra letního večera těsně nad vltavskou hladinou s kolem proplouvajícími parníky celou pětici dobře naladila. Hned úvodní skladba Příští den je zahrána ve strhujícím rytmu, jak kapelník nad klavírem, tak Milan Krajíc s tenorsaxofonem přesvědčují, že patří k absolutní špici českého jazzu. Historie Svobodova kvarteta je stejně bohatá jako historie Pražského Big Bandu. Obě formace – zpočátku především generační záležitost, se v průběhu tří dekád proměňovaly. Současná podoba kvarteta se udržuje už dlouhá léta, příležitostně bývá doplněna o zahraniční hostující muzikanty. Zásadní sólisty Milana Svobodu a Milana Krajíce doprovázejí ještě další výborní muzikanti, melodický basista Filip Spálený a v sólech jiskření přesně odměřující a swingující bubeník Ivan Audes. Milan Svoboda dnes nahrává jak s kvartetem, tak s různými big bandy převážně svoje skladby a má k tomu oprávnění. Umí napsat chytlavá témata, umí je zaranžovat a do širšího povědomí, do uší posluchačů, se mohou dostat jedině tak, že jsou předkládána v různých podobách. Svoboda si tak vytváří zásobu vlastních standardů a kdo vlastní vícero Svobodových alb (sólová, duo s Gerou, kvarteta, PBB, Kontraband) může sledovat, jak se vyvíjejí, jak je uchopují noví muzikanti ve Svobodových tělesech. Zde hraný Soumrak například hrálo už klasické obsazení kvarteta s Gerou, Charvátem a Helešicem (CD Dedication, P&J Music, 1990). Naopak Podzimní je na CD Znamení střelce (Lotos, 2005) už současného obsazení kvarteta s hostujícím cellistou Jiřím Bártou: zrovna na této skladbě je slyšitelný rozdíl, zvláště v tom, jak zní Svobodův klavír oproštěný od konfrontace s kultivovaným zvukem cella – projeví se to hned sólem v prologu. A odvázaný Bluf s kvartetem dokonce hrál hostující skvělý tenorsaxofonista Lakatos (CD Milan Svoboda & Tony Lakatos, P&J Music, 1998). Ve hře Milana Svobody spíše než pozůstatky éry klasického jazzrocku, s nímž je svázán především staršími podobami PBB, slyším návaznost na předchozí působení v Jazztetu trombonisty Bohuslava Volfa: v něm se hardbopová orientace prolínala s nástupem jazzrockových prvků ještě v akustické podobě, lehce pepřená avantgardnějšími postupy. Nové album Svobodova kvarteta je zdařilé, srší bopovou živočišností, Milan Krajíc střídá tenor se sopránxofonem, baskytara s bicími podporují dynamiku sól obou Milanů. Hudba kvarteta připomíná, že radost z jazzového muzicírování je příčinou životaschopnosti žánru, když se periodicky jeho aktuální proudy příliš unaví fúzemi, mutacemi a experimenty, byť v rámci vývoje oprávněnými.  

Vladimír Kouřil