←  na seznam recenzí

10.10.2009, La Granada Theatre

State Street Ballet Company Santa Barbara

 

 

 

State Street Ballet’s ‘Jungle Book’ Wildly Delightful

From the characters to the sets to the music, the company's opening production was a crowd-pleaser

By Margo Kline, Noozhawk Contributor | Published on 10.12.2009

 

State Street Ballet opened its new season over the weekend with a full-length dance version of Rudyard Kipling’s The Jungle Book that was a joy to behold.
A collaboration by company artistic director Rodney Gustafson and ballet master Gary McKenzie, The Jungle Book filled the stage of The Granada with a superb cast. The dancers gave life to Mowgli the Jungle Boy and Kipling’s beloved animal characters. The original music, by Czech composer Milan Svoboda, was fresh, romantic and funny.
At Sunday’s matinee, many of the seats were filled with small children in dress-up clothes, who sat mesmerized throughout the ballet’s nearly two hours. The noise came at the end, with the kids and their grownup companions roaring their appreciation.
Mowgli as a young man was danced by Jose Edwin Gonzalez, a transplant from Colombia who brings superior acting skills as well as dancing mastery to the State Street company. Portraying Mowgli as a young boy was Joel Sterken. The young Mowgli’s wolf cub friends were danced by Leeza Domrachev and Afton Gustafson; the full-grown versions were danced by David Michael Eck and Steven Jasso.
Shere Kahn, the tiger stalking Mowgli, was performed brilliantly by Bayaraa Badamsambuu. He is one of the company’s two Russian imports who trained with Perm Ballet and bring genuine brilliance to their performances. The other Perm alumnus is Sergei Domrachev, who danced the Monkey King with his customary bravura style. These two are worth the price of admission alone.
Mowgli’s jungle friends Ikki the Porcupine and Riki-Tiki-Tavi the Mongoose were danced by Katie McDermott and Cecily Stewart, respectively and charmingly. His Wolf Mother was Allyson Mattoon, and Akela the wolf pack leader was John Christopher Piel. Appearing as Mowgli’s wonderful animal friends were Leila Drake as Bagheera the black panther, Victoria Luchkina as the sinuous python Kaa and Gary McKenzie as Baloo, the large but not scary Sloth Bear.
Kipling being a proper Victorian man couldn’t just leave Mowgli to run wild in the jungle, so he introduced the human girl Messua, danced by lovely Jennifer Rowe. An obnoxious/hilarious “safari couple” were portrayed by Marina Fliagina and Gary McKenzie, complete with khaki clothes and rifles to aim at the animals.
The score was recorded in Prague by the Symphonic Orchestra of the National Theatre and the composer’s Milan Svoboda Jazz Orchestra, with vocalist Yvetta Blanarovicova. Jean-Francois Revon created the scenic design, and the sets were painted by Serena Shanary and Ismael Angaon, with production and lighting design by Mark Somerfield.
The costume designer, A. Christina Giannini, has dressed Broadway, off-Broadway, opera and dance performances with the likes of the Alvin Ailey and Robert Joffrey companies, Buglisi Dance Theater in New York and the Ballet National of Caracas, Venezuela. Assisting her with Jungle Book’s costumes and air-brushed makeup was Anaya Cullen. Brittany McClelland created the wonderful character makeup for the animals.
State Street Ballet enjoys a successful touring season each year, and has been warmly welcomed as far away as Mainland China. The Jungle Book is sure to be a crowd-pleaser wherever it goes.

— Margo Kline covers the arts as a Noozhawk contributor.

 

Překlad překladače:

 

Divoce rozkošná "Kniha džunglí" - State Street Ballet

Od postav přes scénu až po hudbu byla úvodní produkce společnosti zábavná

Autor: Margo Kline, přispěvatel Noozhawk | Zveřejněno 10.12.2009

 

State Street Ballet zahájil o víkendu svou novou sezónu celovečerní taneční verzí Knihy džunglí Rudyarda Kiplinga, na kterou byla radost se dívat.

Ve spolupráci uměleckého ředitele společnosti Rodneyho Gustafsona a baletního mistra Garyho McKenzieho zaplnila Kniha džunglí scénu Granady skvělým obsazením. Tanečníci dali život Mauglímu chlapci z džungle a Kiplingovým milovaným zvířecím postavičkám. Původní hudba českého skladatele Milana Svobody byla svěží, romantická a vtipná.

Na nedělním matiné byla mnohá místa zaplněna malými dětmi v převlékaných šatech, které hypnotizovaly celé téměř dvě hodiny baletu. Hluk přišel na konci a děti a jejich dospělí společníci vyřvávali své uznání.

Mauglího jako mladého muže tančil Jose Edwin Gonzalez, transplantovaný z Kolumbie, který do společnosti State Street přináší vynikající herecké schopnosti i taneční mistrovství. Mauglího jako malého chlapce ztvárnil Joel Sterken. Vlčí kamarády mladého Mauglího tančili Leeza Domračev a Afton Gustafson; dospělé verze tančili David Michael Eck a Steven Jasso.

Shere Kahn, tygr pronásledující Mauglího, předvedl skvěle Bayaraa Badamsambuu. Je jedním ze dvou ruských importérů společnosti, kteří trénovali s Perm Ballet a vnesli do jejich vystoupení skutečnou brilantnost. Dalším absolventem Permu je Sergej Domračev, který tančil Opičího krále svým obvyklým bravurním stylem. Tito dva stojí za vstupné.

Mauglího kamarády z džungle Ikki Porcupine a Riki-Tiki-Tavi Mongoose tančily Katie McDermott a Cecily Stewart, v tomto pořadí a okouzlujícím způsobem. Jeho vlčí matkou byla Allyson Mattoon a Akela vůdcem vlčí smečky byl John Christopher Piel. Jako Mauglího báječní zvířecí přátelé se objevili Leila Drake jako Bagheera, černý panter, Victoria Luchkina jako klikatá krajta Kaa a Gary McKenzie jako Baloo, velký, ale ne děsivý lenochod.

Kipling, jako správný viktoriánský muž, nemohl Mauglího nechat jen tak řádit v džungli, a tak představil lidskou dívku Messuu, kterou tančila krásná Jennifer Rowe. Nepříjemný/veselý „safari pár“ ztvárnili Marina Fliagina a Gary McKenzie s khaki oblečením a puškami, aby mířili na zvířata.

Partituru nahrál v Praze Symfonický orchestr Národního divadla a skladatelův Jazz Orchestra Milana Svobody s vokalistkou Yvettou Blanarovičovou. Scénický design vytvořil Jean-Francois Revon a kulisy namalovali Serena Shanary a Ismael Angaon, produkci a světelný design vytvořil Mark Somerfield.

Kostýmní výtvarnice A. Christina Giannini oblékala broadwayská, off-broadwayská, operní a taneční představení se společnostmi jako Alvin Ailey a Robert Joffrey, Buglisi Dance Theatre v New Yorku a Ballet National of Caracas ve Venezuele. S kostýmy Knihy džunglí a airbrush make-upem jí pomáhala Anaya Cullen. Brittany McClelland vytvořila báječný make-up postav pro zvířata.

State Street Ballet má každý rok úspěšnou turné a byl vřele vítán až v daleké Číně. Kniha džunglí si jistě oblíbí davy, ať přijde kamkoli.

 

.

 

 

Překlad review:

 

Divoké věci

Kniha džunglí, kterou uvádí State Street Ballet. V divadle Granada, neděle 11. října.

Recenze Ben Preston

 

Minulou neděli odpoledne byla Granada plná diváků kvůli matinée inscenace Kniha džunglí State Street Ballet. Mnoho v publiku byly děti, z nichž některé byly oblečeny do oblečení se zvířecím potiskem a oslavovaly své oblíbené postavy. Některé z nich mohly být ctižádostivými balerínami, ale nemuseli jste jím být, abyste si užili zábavu této show. Ačkoli to obsahovalo několik ponurých momentů, zastřešující nálada inscenace byla hravá a tanečníci v úžasných, propracovaných zvířecích kostýmech A. Christiny Giannini předváděli během představení vynikající ukázku dovednosti. Pozadí zůstalo neměnné, ale scénografové použili barevná světla, aby vytvořili změny nálady od hedvábných, sofistikovaných pohybů Leily Drake jako pantera Bagheery až po hlučné šaškárny opic, vedených Sergejem Domračevem jako jejich králem.

Potěšené pištění z publika potvrdilo, že oceňují choreografii Rodneyho Gustafsona a Garyho McKenzieho, zejména během sólových vystoupení José Edwina Gonzaleze, který hrál Mauglího. Nikdy nevynechal ani pauzu, předváděl zdánlivě nekonečné skoky, točení a točení po jevišti a předvedl několik úžasných scén s krásnou pannou Messuou, kterou hraje Jennifer Rowe. Některé synchronizované scény s mnoha postavami byly trochu matoucí, ale vesnické dívky, které tančily s Rowe, vnesly do jejich práce v souboru harmonii. Victoria Luchkina v roli hada Kaa předvedla skutečně mimořádný výkon a plynule přecházela z jedné nemožné pózy do druhé v přiléhavém kostýmu, který hodně podtrhoval plynulost její postavy.

V kombinaci se zábavnou a originální partiturou Milana Svobody vtáhly poutavé herecké a taneční schopnosti celého souboru diváky do fantastického dramatu klasické pohádky Rudyarda Kiplinga. Vztahy a spojenectví se rozvinuly a nakonec se všechny postavy spojily, aby pomohly Mauglímu porazit zlého tygra Shere Khana, kterého hraje Bayaraa Badamsambuu, což zanechalo mladé publikum s představou, že když čelíte velké výzvě, je nejlepší spojit síly. S jediným měsícem na přípravu na tuto show, tanečníci State Street Ballet jistě modelovali takové skupinové úsilí s oslnivými výsledky.

 

.

State Street Ballet's "The Jungle Book", A Novel Idea for a Ballet

Jasmine Rios

Quaint Santa Barbara is home of the prestigious State Street Ballet (SSB)—a company whose fifteen year longevity has augmented a devout local audience and international acclaim. Under the artistic direction of Rodney Gustafson, founder of SSB, the company has consistently flourished. Over the last year, Gustafson has fully immersed himself in the creation of a new full-length ballet that has audience appeal written all over it. The production: "The Jungle Book" based on Rudyard Kipling's classic tale.

 

Jose E. Gonzalez and Victoria Luchkina, "The Jungle Book," State Street Ballet

Photo by David Bazemore

 

Gustafson became inspired during a visit to New York. "I saw the Disney version of 'Tarzan' on Broadway a few years ago and was fascinated by the choreography for the monkeys. Shortly after, I was approached by Milan [conductor/composer Milan Svoboda] who composed a full-length 'Jungle Book' for the ballet company of the National Theatre in Prague. Mr. Svoboda had heard about State Street Ballet's history of creating original works and asked if I would be interested in producing my own version to his music."

The choreography was a collaborative effort between Gustafson and SSB ballet master Gary McKenzie. They incorporated several dance styles that were just as varied as the music. The compilation consists of classical music performed by the Symphonic Orchestra of the National Theatre in Prague, jazz music performed by Svoboda's Jazz Orchestra, and world fusion music by various guest artists including Czech vocalist Yvetta Blanarovičova. The world premiere of Gustafson's "The Jungle Book" was held over the weekend of October 10 and 11, 2009 at Santa Barbara's historic Granada Theatre. The Sunday matinee on the 11th was filled with scores of families with children from toddlers to teens.

Good sound quality emitted from the theater sound system for the recorded taping of Svoboda's ballet score. The production began with the mysterious classical piece, "Rise of the Jungle." The music had an epic film theme quality, a typical characteristic of Svoboda's work given his years of experience composing Czech film scores. The audience was instantly drawn to the animal characters dancing on pointe slowly down the theatre aisles. Then their attention gravitated toward the stage where the devious Bengal tiger character Shere Khan, performed by Bayaraa Badamsambuu, made an impressive grand entrance. This pivotal first scene where Shere Khan discovers Mowgli, the young human child, and whisks him off into the jungle, was captivating and masterfully performed by Badamsambuu. Coming to Mowgli's rescue were his guardians in the jungle, Raksha the She-wolf, performed by Alyson Mattoon, and John Christopher Piel as Akela the pack leader. Mattoon brought a gentle quality to her character with her feather light movements and during the duo's pas de deux, their overt display of affection was genuinely moving.

 

Victoria Luchkina as Kaa and Sergei Domrachev as the Monkey King in State Street Ballet's "The Jungle Book"

Photo by David Bazemore

 

As the python character Kaa, Victoria Luchkina performed a magnificent solo to African rhythms and riveting vocals by Blanarovičova. Luchkina's incredible contortionist ability mesmerized the audience. Even during scenes thereafter, each time Luchkina appeared on stage, all eyes were on her. Leila Drake was also striking and sleek in her dark velvet unitard in the role of Bagheera the panther. Interestingly, with every dancer on pointe, one couldn't help but notice the absence of the dainty pitter patter of pointe shoes on marley. Not many audiences have the privilege of witnessing the miracle of noiseless pointe shoes. It was pure pleasure.

The honey-loving sloth bear Baloo, played by ballet master Gary McKenzie, was a particularly small role, but lighthearted and sweet nonetheless. The characters Ikki the porcupine, performed by Katie McDermott and Rikki-Tikki-Tave the mongoose, performed by Cecily Stewart were a cutesy pair that seemed to appeal to the children in the audience, but their significance to the ballet seemed a little redundant.

 

Jose E. Gonzalez as Mowgli and Jennifer Rowe as Messua in State Street Ballet's "The Jungle Book"

Photo by David Bazemore

 

Dancing bare-chested in red pantaloons was Jose Edwin Gonzalez, fittingly cast as the grown-up Mowgli with his long lean limbs and bronze complexion. A slapstick style comedy bit between Gonzalez and dancers David Michael Eck and Steven Jasso, portraying two grown wolves, was playful and fun. During this scene, Gonzalez demonstrated soaring athleticism with his high jazz style barrel turns.

Mowgli's first human encounter was with the character Messua, played by Jennifer Rowe, a young maiden whom Mowgli falls in love with. Though the character Messua plays Mowgli's mother in the original story, the character change seemed appropriate for the ballet. Playing the Safari Couple were ballet mistress Marina Fliagina and ballet master Gary McKenzie. The seasoned artists' brought about a delightful charm during their humorous dance and mime sequence to the cartoonish song "Tourists' Arrival."

From a distance, Mowgli observes the Safari Couple light a fire. The Bandar-log (monkey tribe) notice Mowgli's intrigue with the fire and they too become fascinated. As the exciting music "Mowgli and the Fire — the Monkey's Attack" begins, tension builds and the monkey's capture Mowgli with the intent to make him create fire for them.

Following intermission, a 70s jazz funk style song entitled "Mowgli — Prisoner of the Monkey Kingdom" played. The Monkey King character Jacala, performed by Sergei Domrachev, along with six other monkey characters, were a lively bunch. Younger children were entertained by their silliness such as with their monkey pyramid formation. Longer dance pieces with the monkeys fused African and jazz dance styles that were truly fantastic to watch. With their swaying body movements and long striding struts it was the perfect amalgam for simulating primate animal gestures.

Mowgli is eventually rescued from the monkeys by his friends Kaa and Bagheera and shortly after, he sees Messua. Mowgli's animal friends observe his longing and come to realize he belongs among humans.

Once more, Shere Khan made a re-appearance to proclaim his domination. Mowgli and the animals rebel and a chase scene begins to the powerful music of "The Fight with the Tiger Begins." Watching the dancers dart back and forth across the stage doing swift grand jete's during the chase was thrilling. When Shere Khan is finally defeated, Mowgli realizes his fate lies within the human world. For the finale, Mowgli appears dressed as a human with Messua at his side and he bids adieu to his animal friends.

Visually, the production was stunning. Set designer Jean-Francois Revon created incredible backdrops with trees, distant mountains, and realistic hanging tree limbs against vibrant colors for night and day scenes.

Costumes by prominent designer A. Christina Giannini and assistant Anaya Cullen, were highly original. Most elaborate were costumes for characters with smaller roles such as the vulture whose wings were represented by large hand held fans and two walking trees propped up on block shaped stilts. The four peacocks in tranquil blue hues and flowing feathers were amazing and their make-up by Brittany McClelland — gorgeous. There were a few costumes where you couldn't quite tell what kind of animals they were without looking at the program. Among those were the porcupine, the mongoose, and the wolves.

Since the story is set in India, adding a few Indian cultural elements for authenticity such as introducing some villagers dressed in traditional Indian clothes and adding a few songs with Indian influence, would be a nice touch.

There were a number of comical scenes where the music style did feel a bit dated. This largely contributed to some of the rough scene transitions. The allegro's and adagio's performed to the classical and world music pieces were wonderful, but many of the humorous scenes that followed disrupted the flow of the softer moments.

Some character development with the humans could have been furthered, as certain scenes felt disjointed from the rest of the ballet. Such was the case during a piece danced by Messua and five other maidens. No reference was made as to whom or why these characters were present. The farewell scene could have also been slightly more climactic. Had there been more scenes with Mowgli and Messua interacting to show how their ensuing love grows and more bonding shown between Mowgli and his animal friends throughout the ballet, the final scene would have exuded their emotional connections more emphatically.

 

 
Jose E. Gonzalez and the Bandar-log/monkeys in State Street Ballet "The Jungle Book"

Photo by Rose Eichenbaum

 

For such an ambitious undertaking with so many components, this first unveiling of "The Jungle Book" was a massive achievement. Dance companies entertaining the idea of presenting "The Jungle Book" will be pleased to know... "I produced the ballet with the hope that many presenters would like to bring it to their theatres. The entire production was built to be very mobile and the sets and costumes can easily travel," says Gustafson.

With such an engaging storyline, "The Jungle Book" is worthy of becoming an essential staple in most dance company repertoires. Given how much more challenging it has become to stimulate patronage in the global dance community, particularly when it comes to promoting new works, "The Jungle Book" could be just the right production to help many dance companies re-build their audience.

 

Jasmine Rios is a freelance writer and consultant for the arts. Email minacommunications@gmail.com or visit minacommunications.com

 

Překlad překladače:

 

State Street Ballet "The Jungle Book", Nový nápad pro balet

Jasmine Rios

 

Kuriózní Santa Barbara je domovem prestižního State Street Ballet (SSB) – společnosti, jejíž patnáctiletá životnost zvýšila oddané místní publikum a mezinárodní uznání. Pod uměleckým vedením Rodneyho Gustafsona, zakladatele SSB, společnost neustále vzkvétá. Během posledního roku se Gustafson plně ponořil do tvorby nového celovečerního baletu, který má napsanou diváckou přitažlivost. Inscenace: "Kniha džunglí" podle klasického příběhu Rudyarda Kiplinga.

 

  Gustafson se inspiroval během návštěvy New Yorku. "Před pár lety jsem viděl Disney verzi 'Tarzan' na Broadwayi a zaujala mě choreografie pro opice. Krátce poté mě oslovil Milan [dirigent/skladatel Milan Svoboda], který složil celovečerní 'Jungle Book “ pro balet Národního divadla v Praze se pan Svoboda doslechl o historii tvorby původních děl State Street Ballet a zeptal se, zda bych neměl zájem o produkci vlastní verze jeho hudby.

Choreografie byla výsledkem spolupráce Gustafsona a baletního mistra SSB Garyho McKenzieho. Začlenili několik tanečních stylů, které byly stejně rozmanité jako hudba. Kompilace se skládá z vážné hudby v podání Symfonického orchestru Národního divadla v Praze, jazzové hudby v podání Svobodova jazzového orchestru a world fusion hudby různých hostujících umělců včetně české zpěvačky Yvetty Blanarovičové. Světová premiéra Gustafsonovy „Knihy džunglí“ se konala o víkendu 10. a 11. října 2009 v historickém divadle Granada v Santa Barbaře. Nedělní matiné 11. bylo naplněno desítkami rodin s dětmi od batolat po dospívající.

Dobrá kvalita zvuku vycházejícího z divadelního ozvučení pro nahrané nahrávky Svobodovy baletní partitury. Produkce začala tajemným klasickým dílem „Vzestup džungle“. Hudba měla epické filmové náměty, typický rys Svobodovy tvorby vzhledem k jeho letitým zkušenostem s komponováním českých filmových partitur. Diváky okamžitě zaujaly zvířecí postavy tančící na pointe pomalu uličkami divadla. Pak se jejich pozornost přitáhla k jevišti, kde úskočná postava bengálského tygra Shere Khan v podání Bayaraa Badamsambuu udělala působivý velkolepý vstup. Tato stěžejní první scéna, kde Shere Khan objevuje Mauglího, malé lidské dítě, a odvádí ho do džungle, byla strhující a v podání Badamsambuua ji mistrně provedl. Mauglího zachránili jeho strážci v džungli, vlčice Raksha v podání Alyson Mattoonové a John Christopher Piel jako vůdce smečky Akela. Mattoon vnesla do své postavy jemnou kvalitu svými lehkými pohyby peříčkem a během pas de deux dua byl jejich zjevný projev náklonnosti skutečně dojemný.

 

  Victoria Luchkina jako krajta Kaa předvedla velkolepé sólo na africké rytmy a strhující vokály Blanarovičové. Luchkinina neuvěřitelná hadí schopnost hypnotizovala publikum. Dokonce i během následujících scén, pokaždé, když se Luchkina objevila na jevišti, všechny oči byly na ní. Leila Drake byla také nápadná a uhlazená ve své tmavé sametové jednotce v roli pantera Bagheery. Zajímavé je, že s každým tanečníkem na špičce si člověk nemohl nevšimnout, že na marleym chybí jemné plácnutí špičatých bot. Málokteré publikum má tu čest být svědkem zázraku nehlučných špičatých bot. Bylo to čisté potěšení.

Med milující lenochod Baloo, kterého ztvárnil baletní mistr Gary McKenzie, byl obzvlášť malou rolí, ale přesto veselý a sladký. Postavy dikobraza Ikki v podání Katie McDermott a mangusty Rikki-Tikki-Tave v podání Cecily Stewart byly roztomilou dvojicí, která se zdála oslovit děti v publiku, ale jejich význam pro balet se zdál trochu nadbytečný.

 

  S odhalenou hrudí v červených pantalonech tančil Jose Edwin Gonzalez, vhodně obsazený jako dospělý Mauglí s dlouhými štíhlými končetinami a bronzovou pletí. Komedie ve stylu grotesky mezi Gonzalezem a tanečníky Davidem Michaelem Eckem a Stevenem Jassem, ztvárňující dva dospělé vlky, byla hravá a zábavná. Během této scény Gonzalez předvedl vzletnou atletiku se svými zatáčkami ve vysokém jazzovém stylu.

Mauglího první lidské setkání bylo s postavou Messua, kterou hraje Jennifer Rowe, mladá dívka, do které se Mauglí zamiluje. Ačkoli postava Messua hraje Mauglího matku v původním příběhu, změna postavy se zdála být vhodná pro balet. Safari Couple hráli baletka Marina Fliagina a baletní mistr Gary McKenzie. Zkušení umělci vytvořili nádherné kouzlo během jejich vtipného tance a pantomimy na kreslené písně „Tourists' Arrival“.

 

  Mauglí z dálky pozoruje, jak pár Safari zapaluje oheň. Bandar-log (opičí kmen) si všimne Mauglího intriky s ohněm a také je to fascinuje. Jak začíná vzrušující hudba „Mowgli and the Fire — the Monkey's Attack“, napětí roste a Mauglího zajetí opice s úmyslem přimět ho, aby pro ně vytvořil oheň.

Po přestávce zazněla jazzová funková píseň ze 70. let s názvem „Mowgli — Prisoner of the Monkey Kingdom“. Postava Opičího krále Jacala v podání Sergeje Domračeva spolu s dalšími šesti opičími postavami byla živá parta. Mladší děti bavily jejich hlouposti, jako například jejich opičí pyramida. Delší taneční kousky s opicemi spojovaly africké a jazzové taneční styly, které bylo opravdu fantastické sledovat. S jejich kývavými pohyby těla a dlouhými kráčejícími vzpěrami to byl dokonalý amalgám pro simulaci gest zvířat primátů.

Mauglí je nakonec zachráněn před opicemi svými přáteli Kaa a Bagheera a krátce poté vidí Messuu. Mauglího zvířecí přátelé pozorují jeho touhu a uvědomují si, že patří mezi lidi.

Shere Khan se znovu objevil, aby vyhlásil svou nadvládu. Mauglí a zvířata se bouří a scéna honičky začíná za silné hudby "Boj s tygrem začíná." Bylo vzrušující sledovat tanečníky, jak se během honičky vrhají sem a tam po jevišti a dělají svižné grand jete's. Když je Shere Khan konečně poražen, Mauglí si uvědomuje, že jeho osud leží v lidském světě. Ve finále se Mauglí objeví oblečený jako člověk s Messuou po boku a loučí se se svými zvířecími přáteli.

Vizuálně byla inscenace úchvatná. Scénograf Jean-Francois Revon vytvořil neuvěřitelné kulisy se stromy, vzdálenými horami a realisticky zavěšenými větvemi stromů proti zářivým barvám pro noční i denní scény.

Kostýmy přední návrhářky A. Christiny Giannini a asistentky Anaya Cullenové byly velmi originální. Nejpropracovanější byly kostýmy pro postavy s menšími rolemi, jako je sup, jehož křídla představovaly velké ruční vějíře a dva chodící stromy podepřené na chůdách ve tvaru bloku. Čtyři pávi v klidných modrých odstínech a vlajícím peřím byli úžasní a jejich make-up od Brittany McClelland – nádherný. Bylo tam pár kostýmů, u kterých se nedalo úplně poznat, o jaký druh zvířat jde, aniž byste se podívali na program. Mezi nimi byli dikobraz, mangusta a vlci.

Vzhledem k tomu, že se příběh odehrává v Indii, bylo by hezké přidat několik indických kulturních prvků pro autentičnost, jako je představení některých vesničanů oblečených v tradičních indických oděvech a přidání několika písní s indickým vlivem.

Bylo tam několik komických scén, kde mi hudební styl připadal trochu zastaralý. To do značné míry přispělo k některým hrubým přechodům scén. Allegro a adagio ke skladbám klasické a světové hudby byly úžasné, ale mnoho z následujících humorných scén narušilo tok jemnějších momentů.

Určitý vývoj postavy s lidmi mohl být podpořen, protože některé scény byly od zbytku baletu odděleny. Tak tomu bylo během skladby, kterou tančila Messua a dalších pět dívek. Nebyl učiněn žádný odkaz na to, kdo nebo proč byly tyto postavy přítomny. Scéna na rozloučenou mohla být také o něco vrcholnější. Kdyby bylo více scén s Mauglím a Messuou v interakci, aby se ukázalo, jak jejich následná láska roste, a kdyby se během baletu projevilo více pouta mezi Mauglím a jeho zvířecími přáteli, poslední scéna by vyzařovala jejich emocionální spojení důrazněji.

 

  Pro tak ambiciózní podnik s tolika komponentami bylo toto první odhalení „Knihy džunglí“ obrovským úspěchem. Taneční společnosti, které baví myšlenku uvést „Knihu džunglí“, budou potěšeny... „Balet jsem produkoval s nadějí, že by ho mnoho moderátorů chtělo přenést do svých divadel. Celá inscenace byla postavena tak, aby byla velmi mobilní a kulisy a kostýmy mohou snadno cestovat,“ říká Gustafson.

S tak poutavým příběhem si „Kniha džunglí“ zaslouží stát se základním prvkem většiny repertoárů tanečních souborů. Vzhledem k tomu, jak mnohem náročnější se stalo stimulovat sponzorství v globální taneční komunitě, zejména pokud jde o propagaci nových děl, by „Kniha džunglí“ mohla být tou správnou inscenací, která by mnoha tanečním společnostem pomohla znovu vybudovat jejich publikum.

 

.

 

Překlad review:

 

Adaptace 'The Jungle Book' od State Street Ballet v sobotu večer v Granadě předvedla eklektickou choreografii a úžasné kostýmy

 

Zakládající umělecký ředitel State Street Ballet Rodney Gustafson má zálibu v neotřelých nápadech. Když ho tedy obrazoborecký český skladatel Milan Svoboda oslovil s partiturou pro divadelní inscenaci antropomorfního mistrovského díla Rudyarda Kiplinga „Kniha džunglí“, pan Gustafson nabídku přijal a tančil s ní a vytvořil choreografii nové verze ikonického příběhu. , s pomocí jednoho z baletních mistrů SSB, Garyho McKenzieho. Inscenace měla světovou premiéru v sobotu večer v Granadě a SSB se držela příběhu a zkoumala možnosti pohybu v něm. Pověření Christiny Giannini z New Yorku, aby vytvořila sérii kostýmů pro různé zvířecí postavy v příběhu – mezi které patřil gepard, opice, páv, vlk, tygr, dikobraz, krajta, mangusta (Rikki-Tikki-Tavi) , sup a samozřejmě medvěd Baloo – Gustafson těžil zlato. Už jen kostýmy dělají z tohoto nového baletu ohromující vizuální lahůdku.

Scénograf Jean-François Revon vytvořil svět džungle, který je nespecifický. Indie byla dějištěm Kiplingova originálu z roku 1894, ale pan Revon přenesl krajinu do pozdní křídy – svěží zahrady Eden. I když jsou lidské postavy příběhu oděny do zřetelně střižených šatů z 19. století, v pravěkém světě se rozhodně jedná o ontologické chyby. Mark Somerfield osvětluje scénu a každou scénu prozíravě vybarvuje, aby odpovídala linii příběhu. Vizážistka

Brittany McClelland vzala kostýmy jako výchozí bod pro umělecké začlenění lidské vizáže tanečnic do kostymérovy zvířecí matrice.

State Street Ballet je „klasický“ soubor a fanoušci tohoto žánru nebyli zklamáni. Ale Gustafson/McKenzie jemně upravili pohyb chytrými způsoby, aby reprezentovali les animaux-pas de chat; pliés na způsob opic; port de bras k napodobení pohybu leknínu nebo stromu; manéže vlků. Tuto neortodoxnost ještě více okořenil úctou k partituře jazzového skladatele Svobody, choreografický tým začlenil občasné kývnutí na Motown, twist na Swing a stopu Shaga a Boogie-Woogie. Ve vzduchu byl eklektismus. José Edwin Gonzalez tančí hlavní mužskou roli Mauglího, chlapce z džungle vychovaného vlky, uneseného opičím králem a jeho přisluhovači a nakonec osvobozeného do náruče Messuy, hlavní tanečnice (Jennifer Rowe). Skvělý tvar a linie v celém díle, Gonzalez formuje svou roli liknavě. Jeho vzdušné lety a obraty jsou provedeny s ohromující grácií a elánem. Jeho partnerka Jennifer Rowe je stejně elegantní a její tělo je obrazem stylového pohybu. Gustafson věnoval zvláštní péči svému podpůrnému obsazení a dal každému příležitost předvést svou asimilaci zvířecí role. Sergej Domračev je mocný a zábavný jako Jacala, opičí král; Bayaraa Badamsambuu tančí s vynikajícím sportovním výkonem jako tygr Shere Khan; Katie McDermott ztvárnila Ikkiho, dikobraza se směsí diskrétního humoru a jemného vědomí, a Leila Drake si uvědomuje Bagheeru, pantera s lstí v pohybu - vláčný a nebezpečně sexy. Victoria Luchkina tančí krajtu Kaa s kluzkou elasticitou – Gustafson/McKenzie vybavili její part galvanizujícími tělesnými obrazy. Cecily Stewart předvádí okouzlující práci jako roztomilá mangusta Rikki-Tikki-Tave a Gary McKenzie je hloupý Baloo, medvěd Natalia Perea má portrét jako Waterlilly a Jack Stewart vytěží maximum ze svého báječného kostýmu Vulture, oba prodchnou své role perem. - sonality. Podpůrný sbor zvířecích vlků, vedený Alyson Mattoonovou jako vlčicí Rakšou a Johnem Christopherem Pielem jako vůdcem smečky Akela, společně s jednotkami opic a pávů proměňují v seskupené momenty, které jsou krásně synchronizované a milé. oko.

Vedlejší lidské postavy, včetně safari páru, který stereotypizuje dívčí společnice Raje a Messuy (přikývnutí na „Alenku v říši divů“), dodávají dílu špetku rozmaru. Jako by příběh potřeboval nějaké další kouzlo, dva animované stromy tlačí přijatelně obálku. Sladký, trochu mladistvý tanec předvádí Joel Sterken, zručně ztvárňující mladého Mauglího, dodává tomuto nádhernému pohádkovému dortu trochu polevy.

 

.

 

Překlad překladače:

 

Kniha džunglí Rudyarda Kiplinga, která se poprvé objevila v roce 1894 jako časopisový seriál, se ukázala jako nadčasová a všeobecně přitažlivá.

Soubor příběhů milovaných lidmi po celém světě od Ruska po Indii, kde se odehrávají. Jako mnoho Američanů i moje zkušenost s morálně zatíženými bajkami o indickém dítěti vychovaném vlky v džungli začala klasickým Disneyho animovaným filmem z roku 1967. Až do nedávné pěší turistiky v Sierras – možná kalifornské verzi džungle, jsem o tom moc nepřemýšlel. Jednou pozdě v noci medvěd ucítil v jednom z našich batohů něco sladkého, a když jsme ho zahnali, na mýtině byly rozházené kousky směsi stezek a oblečení potažené medvědími slintkami, což nás inspirovalo k tomu, abychom vyrazili do vydatné, časně ranní ztvárnění „Holé potřeby“ z filmu Disney.

Ti, kdo plánují stihnout uvedení knihy State Street Ballet z The Jungle Book v sobotu 10. října v Granadě, by měli být varováni: Mezi filmem Disney a touto produkcí je stejný rozdíl jako mezi animovaným lenochodem Baloo a kalifornským Medvěd hnědý. Tato inscenace je první baletní adaptací příběhu, který byl upraven pro tisk, jevištní, televizní a animované produkce po celém světě. Vystupují v něm všechny známé postavy, avšak s originální partiturou českého skladatele Milana Svobody a choreografií Garyho McKenzieho. Výsledkem je svěží interpretace legendárního příběhu, který pomocí pohybu zprostředkovává boj mezi různými antropomorfními zvířecími postavami. Aby se u každé postavy vyvinula jedinečná tělesnost, herci zadali do Googlu zvířata, která v show zobrazují, a použili jejich zjištění k vytvoření charakteristických pohybů. Mauglí, kterého hraje Kolumbijec José Gonzalez, se přikrčí nízko jako stvoření z džungle, když se do listí řítí angličtí lovci safari. "Snažím se být jako zvířata; téměř všechno je skok," vysvětlil.

Přestože měli na přípravu choreografie pro Knihu džunglí pouze jeden měsíc, podařilo se jim vyvinout výrazné postavy, které se zřetelně objevují i ve zkouškách. Rozmanité mezinárodní obsazení pomáhá. Mongol Bayaraa Badamsambuu se svými temnými, exotickými rysy přebírá roli Sher Khana. "Myslím, že padouši jsou moje specialita," řekl tanečník vystudovaný v Rusku, který minulou sezónu ztvárnil zlého génia von Rothbarta v inscenaci Labutího jezera na State Street. Rodney Gustafson, umělecký ředitel a zakladatel společnosti, už nějakou dobu pracuje na scénografii, kostýmech a choreografii, ale show se začala formovat až se sezónním návratem účinkujících. "Veškerá tato infrastruktura je ve formě želé, dokud nepřijdou tanečníci," řekla Jennifer Rowe, jedna z hlavních tanečnic společnosti, která hraje roli anglické dívky, která svádí Mauglího z jeho odpočinku v džungli.

Návrhy kostýmů byly pro A. Christinu Giannini a její asistentku Anaya Cullenovou pracnou, ale uspokojivou výzvou. Očekávejte zářivé barvy, výrazný make-up a propracované, ale funkční outfity pro různá stvoření z džungle. "Každý kostým má svůj vlastní život," řekl Cullen a poznamenal, že kvůli všemu skákání a zvedání, které tanečníci provedou, bylo nezbytné minimalizovat doplňky kostýmů. Kromě sedmi opic a několika devadesátimetrových stromových postaviček na chůdách zákazníci tvrdě pracovali na výjimečných kostýmech pro klíčové postavy – od temné, kočičí půvabnosti Sher Khana a Bagheery až po rozmazanou hrudkovitost Baloo. . Jedním z nejúžasnějších souborů jsou šaty tančícího leknínu se smyčkovým lemem na vrcholu květů, jehož pohyby plynou jako klidné vody jezírka pokrytého liliemi.

Svobodova různorodá partitura, která je vším od hravých po zádumčivé, byla použita pro evropské divadelní inscenace Knihy džunglí, ale protože se jedná o první baletní ztvárnění příběhu, je naplánován odlet z České republiky – na osobní náklady - vidět zahájení představení. "Všechno jsou to nové choreografie, nové kostýmy, nové kulisy - to vše je pro tuto show nové," řekl Cullen a dodal, že díky daru na poslední chvíli může dojít k příjemnému překvapení, když opice začnou hromadně tančit.

První skupinou, která Knihu džunglí v Granadě uvidí, nebude kádr milovníků umění Svoboda nebo Santa Barbara, ale divadlo plné školních dětí. Speciální show se koná v pátek před oficiálním zahájením a byla zpřístupněna dětem mladšího školního věku v rámci vzdělávacího programu granadského žlutého školního autobusu. "To je naše publikum za 10 let," řekl Cullen. "Pojďme je tam dostat, aby věděli, o čem balet je."

 

.

Jungle Book review

Oct 11, 2009, 11:25 AM

by Lizzo Edhat, Santa Barbara

 

What can I say? Mowgli, performed by Jose Edwin Gonzalez, has some moves! The whole cast of tonight's performance at The Granada did.
It's been a long time since I've seen a ballet, and I didn't know what to expect. I knew that The Jungle Book would not likely be a traditional ballet of precision moves and pink tutus. In fact, there was not a single tutu in the entire performance.
There were moves you would expect -- leaps, pirouettes, lifts and shuffling on tip toes -- and moves you might not have expected -- including a monkey slapping his own rear. Once I quit trying to understand why wolves would be frolicking about the jungle dancing and decided to simply enjoy the show, it was great.
The costumes were fun, the performers were engaging and athletic and the music set the tone.
I recommend: Read the synopsis in the program to help you engage with the story line.

 

Překlad překladače:

 

Co mohu říci? Mauglí v podání Jose Edwina Gonzaleze má nějaké pohyby! Celé obsazení dnešního představení v Granadě ano.

Už je to dlouho, co jsem viděl balet, a nevěděl jsem, co čekat. Věděl jsem, že Kniha džunglí pravděpodobně nebude tradičním baletem precizních pohybů a růžových tutů. V celém představení vlastně nebyla jediná tutovka.

Byly tam pohyby, které byste očekávali – skoky, piruety, zvednutí a šoupání na špičkách – a pohyby, které byste možná nečekali – včetně opice plácající se po zádech. Jakmile jsem přestal chápat, proč by vlci dováděli o tanci v džungli, a rozhodl jsem se prostě si užít show, bylo to skvělé.

Kostýmy byly zábavné, účinkující byli poutaví a sportovní a hudba udávala tón.

Doporučuji: Přečtěte si synopse v programu, která vám pomůže zapojit se do děje.

 

.

 

Překlad překladače:

 

State Street Ballet uvádí Jungle Book

Balet založený na kanonickém dětském příběhu Rudyarda Kiplinga sleduje život dítěte z džungle a hlavního hrdiny Mauglího v srdci zvířecí říše, od jeho vychování vlky až po zamilování se do dívky, která se odváží vyzkoušet hlubiny světa. džungle.

Se zcela novými scénami a kostýmy slibuje balet o dvou dějstvích, že bude stejně vizuálně bohatý, jako je choreograficky pestrý. 18 tanečníků souboru ztvární celou řadu zvířat, od plazících se hadů po skákající opice.

Gustafson přiznává, že projekt původně nebyl jeho nápad. Oslovil ho český skladatel Milan Svoboda, který pro Národní baletní soubor v Praze vytvořil originální partituru „Kniha džungle“.

"Používám spoustu mezinárodních tanečníků a (Svoboda) o mně nějak slyšel. Věděl, že rádi děláme originální věci, že nejsme o kupování baletů jiných lidí. Poslouchal jsem jeho hudbu. Je hodně jazzový Některé z nich byly velmi broadwayské."

O eklektické povaze hudby svědčí i baletní mistr Gary McKenzie, který s Gustafsonem spolupracoval 15 let a pomohl založit State Street Ballet.

"Je tam spousta kontrastního jazzu, symfonických věcí, některé zní trochu Disney, trochu Cirque du Soleil."

Jakmile Gustafson slyšel hudbu, byl nadšený. "Neexistovala žádná bedna, ze které bych mohl vylézt, a rozhodl jsem se, že je to velmi dobrá věc, protože jsem neměl žádné předsudky o tom, jak by měl balet vypadat. Bylo to osvěžující. Nechal jsem hudbu promlouvat tancem," řekl. .

Ale rozhodnutí udělat "Knihu džunglí" také znamenalo, že byly potřeba nové kostýmy a kulisy. Kostýmní výtvarnice Christina Giannini pro balet vytvořila 35 kostýmů. „Když vytváříte kostýmy zvířat, je to složité, aby nevypadaly nevkusně,“ řekl Gustafson s tím, že Gianniniho návrhy dokonale zachycují povahu divokých zvířat. Divadelníci mohou očekávat, že uvidí pávy tančící en pointe s opeřenými čelenkami, supy s desetimetrovými křídly na chůdách a zvlněné hadí tělo v pruhovaném spandexu. Jak McKenzie, tak tanečnice Jennifer Rowe, která hraje Mauglího milostný zájem, diskutovali o svém nadšení z toho, že jsou součástí vývoje nového baletu. Choreograficky řečeno, McKenzie vysvětlil: „Je to skvělé, protože mi to poskytuje příležitost být kreativní místo toho, abych jen nastavoval práci někoho jiného ve společnosti.... Pravděpodobně nejzábavnější částí je scéna s opicemi. Směr, kterým jsem se chtěl vydat. Uvolňoval jsem své vlastní tělo a šílel opičími pohyby. Každý se může pohybovat jako opice, skákat, ale pak to musíte uspořádat do skutečných tanců.“

Rowe, která hraje ve State Street Ballet šestou sezónu, poznamenala, že možná nejnapínavějším okamžikem v kariéře baletky je, když je role v baletu vytvořena přímo pro ni. "Moje role byla přizpůsobena mým přednostem, což je podle mě tak vzrušující. Protože hraji jednoho z mála lidí, jsem mnohem vzpřímenější a od podlahy jsem mnohem lehčí. Zvířata mají zemitou kvalitu Mezi kostýmy a choreografií je dobrá rovnováha mezi tancem a vývojem postavy."

Rowe říká, že bylo také potěšením spolupracovat s Kolumbijcem Josem Gonzalesem, který tančí roli Mauglího. "Má vědomí zvířete. Je mnohem více naladěn na prostředí než já. Je to opravdu silný, krásný muž, který si myslí, že je zvíře," říká Rowe.

I když je „Kniha džunglí“ ze zřejmých důvodů pro děti velmi atraktivní, Rowe zdůrazňuje, že to není balet jen pro děti. "Myslím, že rodiče budou překvapeni úrovní sofistikovanosti. Tohle je pořád balet."

 

 

Šití džungle

Kostýmní návrhářka Christina Giannini z New Yorku přirovnává vytváření jevištního efektu prostřednictvím kostýmů k malbě na plátno: "Je to jako malba, protože všechny části se musí prolínat. Nejde jen o to, co mají hlavní tanečníci na sobě. Všechny kostýmy jsou součástí integrální hádanky."

Giannini šest let spolupracoval s uměleckým ředitelem State Street Ballet Rodney Gustafsonem a navrhoval složité outfity pro některé z nejuznávanějších tanečních souborů v USA i v zahraničí, včetně Alvina Aileyho American Dance Theatre, The Joffrey Ballet, José Limón Dance Company. , American Ballet Theatre a New York City Ballet. Taneční publikum na téměř všech kontinentech vidělo její kostýmní práci, která je podle ní celá o sladění vize choreografa s pohybem tanečníků. Pro světovou premiéru filmu State Street Ballet „The Jungle Book“ Giannini vyvinul 35 kostýmů pro 18 tanečníků, z nichž většina se snaží oživit řev zvířecí říše.

Giannini věděla, že chce být kostýmní výtvarnicí už v mladém věku. "Pocházím ze slavné operní rodiny." vysvětluje. "Když jsem byl malý, šel jsem se podívat na "Petr a vlk"... Když kachna přišla na scénu, použil jsem matčin dalekohled, abych spočítal vrstvy látky na kachně tutu. Tehdy jsem věděl, že chci dělat kostýmy. ."

Giannini poznamenává, že její oblíbený druh baletu, na kterém pracuje, je experimentální: "Raději bych dělal experimentální práci. A ("Kniha džunglí") je experimentální dílo, které právě teď děláme. To je to, co miluji, dělat něco divokého a zábavného."

Giannini se ani tak nezajímalo o vytvoření doslovné interpretace zvířat, jako o to, jak kreativním a abstraktním způsobem přemýšlela o tom, jak by mohla vypadat tančící zvířata. "Nemám velká chlupatá zvířata. Dělala jsem je abstrahovaným způsobem," komentuje.

Jedním příkladem, který uvádí, je, že masky opic nechtěly, aby masky zcela zakrývaly tváře (tanečníků), takže vidíme jejich tváře plus masku."

Použila také tucet různých látek, včetně froté, šifonu, hedvábí, nylonu, síťoviny a lycry, aby kostýmům dodala rozměr a hloubku. Bagheera, panter, kterého hraje Leila Drake, má na sobě černou sametovou lycru, která má kovový lesk, provedený procesem sítotisku (používá se především k výrobě plavek). Čtyři pávi a kobra Kaa, kterou tančí Victoria Luchkina, nosí uniformy, které jsou také sítotiskem. Sítotiskové barvy za 115 dolarů za galon nejsou levné, ale vytvářejí úžasný vizuální efekt, protože „můžete navrstvit spoustu různých barevných barev,“ říká Giannini.

Když se jí zeptali na postavu tanečnice Bayaraa Badamsambuu, tygra známého jako Shere Kahn, zasměje se. "Chtěla jsem, aby měl uniformu a pokrývku hlavy, ale nemohla jsem najít tu správnou látku s tygřím potiskem. V dnešní době je velmi těžké najít normální tygří potisk," vysvětluje a dodává, že všechny látky, se kterými se setkala, byly příliš zdobené. Nakonec, po nakupování v New Yorku, našla perfektní tisk v obchodě s použitým zbožím přímo tady v Santa Barbaře.

Giannini modelovala své návrhy pro mnoho zvířecích kostýmů z asijské odrůdy dotyčného zvířete. Prozkoumala asijské mangusty, vlka, supa a dikobraza. Postava supa tanečníka Jacka Stewarta má na sobě dlouhé kalhotky s našitým saténovým peřím a bundu s celofáky a v

jeho ruce budou dva gigantičtí asijští fanoušci, kteří mu dávají rozpětí křídel 10 stop. Kostýmy vlka se skládají ze síťoviny lemované proužky teplákoviny a rozstříhaného froté.

Giannini říká, že skutečným klíčem k oživení kostýmů na jevišti je poskytnout tanečníkům dostatek času na nácvik hraní v nich. "Snažím se dělat kostýmy tak, aby (tanečníci) měli čas v nich pracovat, protože je musí začlenit do svého pohybu. Tanečníci, více než většina jiných druhů performerů, opravdu musí pracovat v kostýmech předem."

 

.

Program:

    

 

.   

 

 

 

     .   

 

    .   

 

 

    

 

 

 

←  na seznam recenzí