Germany, Aschaffenburg (Prague Big Band)

8.7.1977, Schönbusch open air

Překlad překladače:

Schönbusch koncert: Jazz s Pražským Big Bandem
Aschaffenburg.

Ve čtvrtek 14. ledna ve 20 hodin se uskuteční další venkovní jazzový koncert v Aschaffenbarger Schönbusch - pokud počasí dovolí. Pokud se valí dešťové mraky, najdou hudebníci i publikum v jídelně dostatek místa. Omar Rieth přizval pražský Big Band k živé letní hudbě. Tento orchestr vzbudil před třemi lety v prvním měsíci své existence poprask v pražských jazzových kruzích. Je to elazige v Československu, která se výhradně specializuje na moderní jazz. Pražský big band hraje pravidelně na koncertech a festivalech v Československu, NDR v Polsku a dalších zemích od roku 1975. Zakladatelem a uměleckým vedoucím je Milan Svoboda, který vystudoval Pražskou konzervatoř a nyní na univerzitě studuje hudební vědu. Jádro orchestru tvoří kolem dvaceti hudebníků, kteří spolu hrají v měnící se sestavě. Jiří Stivín je jedním z nich, ale do Aschffenburgu asi nepřijede. Na druhou stranu můžeme očekávat Bohuslava Volfa, který je místním jazzovým fanouškům již dobře známý

Překlad překladače:

Pražský Big Band nabídl solidní orchestrální zvuk

Všestrannost, solidní ovládání nástroje a precizní hra, tyto chvályhodné schopnosti jsou v československých jazzových skupinách zjevně samozřejmé. Přátelé jazzu z AschaGenburgu, dobře informovaní o tamní scéně díky častému hostování hudebníků z Československa, se o tom mohli přesvědčit i ve čtvrtek, kdy pražský big band hostil sérii koncertů „Jazz Im Schönbusch“ pořádanou Otmarem Riethem. otevřeno pro letošní rok. Pražané nastoupili v početném obsazení. V této skupině se čas od času sejde 20 hudebníků, kteří jsou jinak zaměstnáni v různých kapelách nebo na hudebních školách, aby vytvořili silný bigbandový zvuk. A pod angažovaným vedením Milana Svobody to bezesporu dokážou a bez námahy poskládají velmi homogenní a přesně tvarované zvukové těleso. Kapela vychází z hudebně i chronologicky vzdálených modelů: od asymetrických rytmů a excentrických harmonií Dona Ellise, Thada Jonese a Mela Lewise až po dynamický swing Count Basie.

Kromě několika skladeb Thada Jonese (Central Park) byla téměř všechna prezentovaná témata výtvory členů kapely, ale ovlivňující vzorce vždy prosvítaly zcela jasně. V tvorbě kapelníka Milana Svobody byla patrná samostatná tendence, která je často patrná v nejtechničtějších jazzových dovednostech: snaha o smysluplnou náplň a symbolicky strukturovanou strukturu. Styl hry kapely nebyl zcela vyhovující moderním aranžím. Přednáška byla precizní, ale technokraticky precizní. Tuhá. Dobré řemeslo bez inspirace. Mohl za to i bubeník Jaromír Helesie, který hrál svůj rytmus příliš staticky a tepavě.

Tato recenze se nevztahuje na swingová témata. Za bicí usedl druhý bubeník Ladislav Malina a s ním do skupiny vstoupila strhující vitalita. Byly to repliky Counta Basieho v tom nejlepším slova smyslu, houpavé a silné. Oproti ostrým a hranatým návalům zvuků z dechovek v modernějších kouscích si zde saxofony s fluidním frázováním přišly na své. Celkově však nikdo z muzikantů nepřesvědčil, alespoň pokud použijete standardy českých instrumentalistů (Jiří Stivín, Lace Deczi, Miroslav Koželuh).
I přes omezení byl večer pro pořadatele i publikum pravděpodobně uspokojivý, aschaGenburgská jazzová scéna žije a stala se nedílnou součástí kulturního programu. Klaus Wolbert