Germany, Wachenheim (Solo Piano Recital)

19.12.1998, Badeheisel

Překlad překladače:

S KLAVÍREM NA SCHODIŠTĚ

Malíř zvuků a bavič: Milan Svoboda ve Wachenheimer Badehaisel

Čech Milan Svoboda je skladatel, aranžér a leader různých big bandů jako je „Contraband“, Prague Big Band a Milan Svoboda Quartet a je nadaným bavičem.

V sobotu večer tedy vylezl na maličké pódium Badehaisel ve Wachenheimu, krátce se představil a postavil dětské křídlo. Koncert zahájil pokusným měřením tónů levé ruky, kvinta dolů, čtvrtá nahoru, poslouchal ladění křídla a opatrně prohmatával cestu vpřed.

Svobodova hudba trochu připomíná Keitha Jarretta a bez obalu přiznává, že nenechat se Jarrettem neovlivnit je téměř nemožné. Jeho styl není kopií „jednoduchých“ Jarretových melodických linek, to ne, pár motivů si Svoboda půjčuje i od Chicka Corei, ale obměňuje a rozšiřuje je tam východoevropský soul, i když „česká lidovka nic moc víc než ta polka a valčík,“ jak říká téměř omluvně v rozhovoru. Existují výpůjčky z elektronické hudby, například z odcizení Bély Bartóka.

Levá ruka poskytuje unisono základní melodickou linku, vyřešený akord nebo rytmickou linku. Pravá ruka improvizuje. Svoboda se postaví, ve správnou chvíli uchopí struny klavíru seshora, rukou pohladí arpeggia a glissanda, zpívá, povídá si sám pro sebe a využívá akustiky těla klavíru, do kterého málem vleze. Můžete slyšet souseda na pomyslném schodišti, jak probírá nejnovější drby se ženou nahoře. U vysokých tónů je přízvuk z hloubek. Svoboda cituje z fug a preludií, mísí barokní taneční formy s romantickými prvky.

Po přestávce pokračujeme kratšími kousky, Svoboda chce hrát proti shonu vánočních nákupů. Uvádí téma „Smaragd“ svého kamaráda a trumpetisty kapely Michala Gery, které se skládá z ragtimeových akordů a perkusivních stepařských prvků: Pianista „tancuje“ sedíc na židli, mlátí nohama a rukama, aniž by ztrácí ze zřetele přísné houpavé tempo a končí v kostelní chorálové kadenci. V další skladbě po tichém úvodu Svoboda udeří do strun v perkusivním stylu Marka Kinga.

Konečně: jazzová verze „Silent Night - Holy Night“, která jasně ukazuje, jaký neobjevený potenciál může být v této písni, která je letos 150 let stará.