Germany, Bonn, Jazz am Rhein Festival (Solo Piano Recital)

3.7.2007, Beethoven Haus, Kammermusiksaal

.    

Překlad překladače:

Jazzové variace s doprovodným ping-pongem

Sérii samostatných letních koncertů v Sále komorní hudby zahájil Čech Milan Svoboda

BONN.

Ne, muž oblečený celý v černém a v klobouku, který vstoupí do komorního sálu Beethovenhausu, není pistolero z druhořadého spaghetti westernu, ale prvotřídní pianista. Sérii letních koncertů zahájil v úterý Milan Svoboda v Síně komorní hudby Beethovenova domu a nadmíru zaujal svým koncertem "Sólový recitál Jazz Piano". Český umělec se na mezinárodní jazzové scéně dlouhodobě prosazuje nejen jako vynikající klavírista, ale také jako skladatel a dirigent.

Ve Svobodově sólovém programu jsou nezaměnitelné vlivy Keitha Jarretta (zejména jeho legendárního kolínského koncertu), Chicka Corey, Carly Bley a také Oscara Petersona. Jeho hra na klavír je virtuózní a výbušná, vyznačuje se hustými akordy a rychlými chody klavíru. V bouřlivých i klidnějších až elegických pasážích Svoboda zaujme mnohostrannou expresivitou, ale především obrovskou intenzitou.

Prezentována původní skladba „Merging“.
Zatímco Milan Svoboda v prvním kole předvedl improvizace na různá témata, po přestávce se umělec soustředil v podstatě na jediné téma, a to na vlastní skladbu „Merging“, ve které předvedl několik vět o délce 20 minut, velmi odlišných, někdy zcela odlišných. ty experimentální a spektakulární variace. Svoboda všechny překvapil mimo jiné spontánním krokovým výkonem, kterým podpořil svou rytmickou hru, a úpravou zvuku koncertního křídla vhozením několika pingpongových míčků do rezonanční skříňky nástroje, které rozskočil nahoru úmyslným úderem na odpovídající struny, zatímco jeho šibalský úsměv zůstal z velké části skryt pod širokou krempou klobouku.
Slibný začátek letního programu. Od diváků byl právem potlesk. (WPR)

Překlad překladače:

Jako stonožky na klávesnici

Zahájení „Jazzového léta“ v sále komorní hudby Beethovenova domu v Bonnu Mathias Nofze

Milan Svoboda se po koncertě otočil ke křídlu v komorním sále Beethovenova domu a rukou udělal omluvné gesto. „Neber to tak těžce," jako by křičel na nástroj. Ostatně, nestává se každý den, aby křídlo vidělo, jak se na jeho strunách válejí míčky na stolní tenis. Zní to podobně jako prstové glissando na strunách, ale samozřejmě to vypadá lépe. Zejména proto, že český jazzový pianista prokázal značnou zručnost při efektivním odskakování míčků výběrem správné tóniny.

Poselství tohoto zlomyslného nesmyslu? Možná by se neměla opomíjet „hra“ při hře na klavír, při tvorbě hudby jako celku. Působivým důkazem tohoto postoje byl český koncert, kterým v Beethovenově domě odstartoval pětidílný cyklus "Jazzové léto".
Z muže, který předváděl své vystoupení v černém klobouku, proudila strhující vitalita. Exkluzivně nabízel vlastní skladby, které pokrývaly stylové spektrum od melodické soulové hudby až po vulkanické zvukové excesy.

Byly tam improvizace o jednoduchých modelech harmonie, v nichž se fiktivní já jakoby vyjadřovalo někdy parlandem, někdy rozevlátým způsobem, ale byly i kousky, v nichž Svoboda přímo rozpoutal rytmické a tónové energie.
Shluky cákaly v extrémních registrech, hranaté ostinati duněly, chromatické postavy se plazily po klávesnici jako stonožky. Grandiózní vyvrcholení bylo jakousi chromatickou fantazií, ve které se zdálo, že slyšíte, jak ožívá hráč na klavír.

Nakonec Svoboda zahrál variace na píseň, kterou sám napsal, včetně čísla dotyčného míčku na stolní tenis. S Beethovenovými Diabelli variacemi se ale takhle umělec poměřovat nechce.