Germany, Hommage aux Beatles Tour (Milan Svoboda & Les Sirenes Quartet)

12. - 15.3.2015, Ahlen, Dortmund, Iserlohn, Essen

Překlad překladače:

Dnešní večer v Domicilu sliboval, že bude něčím výjimečný. Program „Hommage aux Beatles“ se hraje ve spolupráci se sdružením „Theater und Konzertfreunde Dortmund e.v. Tento projekt je rovněž podporován Německo-českým fondem budoucnosti.

Za velkého potlesku vstoupily čtyři mladé ženy na pódium a pozdravily publikum vřelými slovy. „Get Back“ od Lennona / Mc Cartneyho byl začátek a byl zuřivý. Do srdcí posluchačů se zapsali hned od prvního kousku a navázali na „Nothing Else Matters“ od Metallicy.

Milan Svoboda se plynule připojil k „Eleanor Rigby“ a všech pět muzikantů předvádělo kouzla se svou virtuozitou, díky čemuž bylo toto dílo potěšením z poslechu.

Milan Svoboda pak improvizoval na skladby Beatles „Golden Slumbers, When I'm Sixti Four, And I Love Her, Julia and Lady Madonna“. Zde mohl Milan Svoboda předvést všechny své dovednosti a zkušenosti. Jazz pulzoval v krvi, snové běhy a tonální formace, Lady Madonna už byla stěží rozpoznatelná, ale vždy tu byla.

Po přestávce kvintet pokračoval v aranžích Beatles pro sólový jazzový klavír a smyčce „In my Live“ Hey Jude“ hrané emocionálně a silně. Freya Deiting svým čistým, hřejivým a oduševnělým zvukem na houslích dodala skladbám jejich charakter. Dagmara Danielová není o nic horší než ona svou neuvěřitelnou radostí z hraní. Christina Hanel, používala svou violu spíše jako sólový nástroj a hrála na ni působivě. Jelena Likusic, „Let it be“ brilantní, jak úžasně a s jakou neuvěřitelnou rychlostí se míhal po stránkách. Nebyly to jen jednoduché smyčcové kusy, ale každý smyčcový nástroj měl v aranžmá svůj významný podíl. Mistrovské dílo Milana Svobody.

Naprosto natěšené a nadšené publikum bylo odměněno dvěma přídavky a po koncertě nechyběla ani spousta autogramů a CD. Vydařený koncertní večer.

Kurt Rade

.

Překlad překladače:

V Henkelmannovi sloužily melodie od Beatles

Kvarteto Les Sirénes a klavírní virtuos Milan Svoboda potěšilo více než 100 diváků v jazzovém klubu v Obere Mühle.

„Les Sirénes“ boduje u publika už před zazněním prvního tónu: zcela nenáročně, téměř nenuceně se čtyři muzikantky přišourali na pódium v ​​hojně navštěvovaném jazzovém klubu Henkelmann, violoncello se musí nejprve naladit a mezitím existuje několik „small talk“ s návštěvníky.
Dnes je na programu „Hommage Aux Beatles“, „Sirény“ hrají skladby „Mushroom Heads“ z Liverpoolu s houslemi, violoncellem a violou spolu s klavíristou a aranžérem Milanem Svobodou.

Hudebnice odstartují věci sami s „Get Back“. Ženy hrají píseň Beatles mírně synkopicky, nikoli jednoduše synchronizovaně, což je efekt, který podobně jako polyfonní zpěv vytváří větší hloubku a hlasitost tónů. Málokdo zde postrádá skutečně hnací kytarový part.
Pokračují klidnějším kouskem, jedna z žen mluví o „balkánském heavy metalu“. Zpočátku je skladba trochu „metalová“, ale pak se pomalu zvedá a ke konci připomíná polku nebo cikánskou muziku. Následuje první a zdaleka ne poslední poklona hudebníků za potlesku publika.
Když už jsme u metalu: ženy v programu mimoděk zahrály i klasiku Metallicy, symfonicky znějící „Nothing else things“ v originále, leitmotiv písně z violoncella. Vrcholem je Queen's "Bohemian Rapsody", víceaktový hybrid rocku a opery, který "Sirenes" přivádí k pointě ve zkrácené verzi, v jejíchž nejlepších momentech se harmonie nejprve vzájemně překrývají a pak vystřelují jako fontány.

Pak konečně na pódium vstupuje Milan Svoboda v klobouku a celý černý, následuje jeho sólový part na klavír, jakási směs písní Beatles. První: „Golden Slumbers“, relativně neznámý kousek. Zatímco "Sirenes" mohou mít obzvláště nadšené popové fanoušky, věci se nyní stávají jazzovými. Svoboda je skutečný virtuos, který má pocit, že se mu do jednoho taktu vejde více not než páry očí, které mu při hře obdivně hledí na prsty. Závěr jeho sólového partu je „Lady Madonna“.
Sólista a dámská kapela pak společně s dalšími písněmi Beatles odehrají vícedílný závěrečný akt večera. „In my life“ – nyní s klavírem obohaceným o další témbr, „Měl jsem to vědět lépe“, pak „Hey Jude“, jedna z velkých klasik, nejprve hořkosladká, pak euforická.
Svoboda zde dokazuje, že i velký sólista se dokáže bez problémů začlenit do struktury, aniž by se vzdálil, v souladu s koncepcí koncertu. Následují další klasiky jako „Come together“. V první řadě se pohupují i ​​dvě malé holčičky, což je důkazem toho, že nejen lidé, kteří znají kompletní tvorbu Beatles, si dnes přišli na své.
Tim Gelewski

.

.   

Ahlen                                                                                                                                         Dortmund

.   

Iserlohn                                                                                                                                    Essen