Germany, Gaildorf (Prague Big Band)

19.3.2010, Schloss, Dürrnitzsaal

Překlad překladače:

Velkolepá zvuková architektura

Na pozvání Kulturschmiede: „Pražský Big Band“ hraje ve Wurmbrandsaal

Liederkranz, který se shromáždil v Dürrnitzově sále, musel trpět ječením dechových nástrojů. Ve Wurmbrandsaalu však nadšení pro „Pražský Big Band“ rostlo od noty k notě.

RICHARD FÄRBER (Südwest Presse)

Gaildorf. Během „Ezop Story“ se posluchači postaví na hlavu šikmé pozouny, které doprovází dunící trubky, vyvolávají živočišné asociace s pohádkovými obrazy ze starých příběhů pak se různé motivy roztahují a drtí, stávají se rychlejšími, škrábou se o sebe pod lhostejným tikajícím rytmem a dokonce se srážejí do nejstrašnějších disonancí, než se znovu najdou a publikum se jen stěží udrží na sedadlech a je nadšená Scene potlesk.

Virtuozita a koncepční jasnost jsou oceněny. „Pražský Big Band“ klavíristy, skladatele a aranžéra Milana Swobody, který bohužel jen minulý pátek vystoupil před zhruba 100 posluchači ve Wumbrand Hall, má kořeny ve swingové klasice, stejně jako v Basie a Ellingtonu jako pražský jazzový průkopník Jaroslav Ježek, často citovaný, ale jejich odnože se množí v moderní, nové a programové hudbě i ve funkovém a rockovém zákoutí Gil Evans je kmotrem, otvírákem dveří a pravděpodobně jedním z nejvlivnějších hudebníků dvacátého století si Swoboda velmi váží Evanse, který zemřel v roce 1988, setkal se s ním v osmdesátých letech;

Je třeba také zmínit, že Swoboda kdysi varhany studoval. Protože jeho vztah k 17 mužům nacpaným na pódium Wurmbrandsaal se zdá být vztahem hudebníka k velkému nástroji. Vpravo má rozestavěné rejstříky, vzadu čtyři trubky, pak pět pozounů, vpředu dřevo, saxofony a klarinety; Vlevo do sebe strkají piano, basa, bicí a velmi uvolněně vyhlížející kytarista. Téměř všichni jsou puštěni z vodítka a projevují se jako špičkoví a schopní, někdy vtipní sólisté, kteří se už nedají oklamat, ale své skutečné kvality projevují ve své elektrizující disciplinované souhře rejstříky se spojují a vytvářejí nekontrolovatelné malby, které se nazývají „Bahno“ – bláto, podle slovního spojení kávy, bez které Swoboda ráno nemůže najít cestu k životu; celá skupina lapala po dechu ve znepokojivé synchronicitě po barytonsaxofonovém sólu nebo se přesně zařadila do matoucího sledu úderů, který je důsledkem ještě zmatenějšího rytmu, který může být založen na 32. úderu - počítání podél V každém případě je to zcela zbytečné.

Pro lepší pochopení to ale není nutné. Hudba Pražského Big Bandu, všechny skladby Swobody, je vždy průhledná až do těch nejjemnějších nuancí. Neexistuje žádný zvrat, jakkoli překvapivý, který není sám o sobě pochopitelný – krása hudby se rozvíjí od Aranží, od. architektura zvuků, které se spojují do skutečně velkolepých budov, jejichž brány jsou dokořán pro pozorné posluchače. A pokud to není důvod ke stojkám na hlavě...

Překlad překladače:

Vysoké umění big bandového jazzu

Spektrum „Pražského Big Bandu“ sahá od klasického bigbandového zvuku po expresionistickou zvukovou koláž V pátek vystoupila 18členná formace založená a vedená klavíristou a skladatelem Milanem Svobodou pro Gaildorfer Kulturschmiede ve Wurmbrandsaal of the Wurmbrandsaal. Old Castle a ohromen grandiózními sólisty a brilantními aranžemi, které byly provedeny s působivou přesností. Na snímku barytonsaxofonista Pavel Pivarci. Následuje podrobná zpráva.