Germany, Hamm (Milan Svoboda Quartet)

23.1.2004, Jazzklub Hamm

Překlad překladače:

Ohromující souboje

Milan Svoboda se svým kvartetem připravil "velký" koncert v jazzovém klubu

Muž s rozcuchaným plnovousem a poddajným kloboukem působil ve svém beznadějně nemoderním hnědém obleku poněkud nenápadně. Milan Svoboda je ale asi nejslavnější jazzový hudebník v České republice a během své kariéry si ho už do studia pozvali hudebníci jako Don Ellis nebo Gil Evans. Velký okamžik pro jazzový klub, který zhruba 80člennému publiku představil „Milan Svoboda Quartet“ v „Haus an der Geinegge“. Umožnil to dortmundský saxofonista Uwe Plath, který se se Svobodou seznámil při výuce na pražské konzervatoři. Plath byl také na pódiu, aby hrál moderní mainstreamový jazz na nejvyšší úrovni.

Kromě standardů jako „Body and soul“ a „Walking“ zazněly v programu především Svobodovy skladby, v nichž Milan Kranic na tenorsaxofon a Plath sváděl dechberoucí souboje, a poté opět s precizními unisono melodickými běhy.

Najít jeden druhého – jako by spolu hráli celý život. Mezitím, ležérně sedící na kuchyňské židli, se Svoboda blýskl jiskřivými, hravými klavírními běhy.

Filip Spálený působivě ukázal, že nejen kapelník je hudebník světového formátu. Je vzácné vidět tak virtuózního basistu na fantastickém pódiu. Zdálo se, že nadšený potlesk byl pro něj o něco hlasitější. Po dobrém hodinovém koncertu vykouzlil Plath další (překvapení)

Host na pódiu: Ondřej Štveráček je vítězem European Jazz Contest Brussels. Opravdové prvenství v jazzovém klubu, protože spolu se Svobodou nikdy předtím na veřejnosti nehráli. A se třemi saxofonisty si nyní na své přišli fanoušci jazzu ovládaného dechovkou.

Trvale požadovaný přídavek byl samozřejmě povinný. Extravagantní zářící světlo zde: Ivan Audes. Konečně bubeník, který hojně využívá žolíkové klišé své vlastní gildy a dělá grimasy, když svými paličkami pracuje na záclonových tyčích a jiných nárazuvzdorných předmětech.

A někdo by řekl, že jazzeři jsou bez humoru.