Italy, Jazz e dintorni Assisi (MS Solo, Duo, Quartet)

10.3.1983, Assisi (live amatérská nahrávka zde)

Překlad překladače:

Festival Umbrie roste

Novinky z Prahy pro Assisi-jazz, ale Italové jsou také dobří.

korespondent FRANCO PECORI

V odsvěceném kostele Santa Croce v Bastii hrál jednadvacetiletý klavírista z Assisi Ramberto Ciammarughi (jeho krystalické technické dovednosti potvrzeny) a kvarteto Aurelio Tontini (trubka) a Antonio Apuzzo (sax), hudebníci Romans (30 a 26 let), jejichž hlasy se dobře shodují na melodické lince pozoruhodné svěžesti, odkazující především na hudbu Ornette Coleman (jejíž skladbu z roku '77 také předváděli, «A gir enamed rambov»>, nikdy nevyrytou skupinou autor). Kvarteto si pak právem našlo místo na posledním nedělním koncertě v divadle Procivitate v Assisi před klavíristou Milanem Svobodou.

Se čtyřmi kusy třicetiletého Svobody, provedenými samostatně, dosáhla československá strana snad nejvyššího bodu své účasti. S vědomím tradice a aktualizované techniky až po současná gesta odhaloval klavírista silnou osobnost především jako skladatel. Poslední skladba, «Ballad for Jenny», zpívatelná i materiální zároveň, ohromující svým rytmem i přes zdánlivou uzavřenost, sklidila zasloužený potlesk. Svoboda hrál i v kvartetu, bohužel jsme se nemohli zúčastnit zahajovacího koncertu ve středu 23. O Čechoslovácích si však povíme klidněji. Do Assisi přijela početná skupina 16 lidí, vybraná za zprostředkování sdružení Pragokoncert Praha a nahrávacích společností Pantom a Supraphon (spolupracovalo i ministerstvo kultury).

Bylo to poprvé, co o sobě československý jazz dal vědět přímo v západoevropském městě. Jde již o první významný výsledek festivalu v Assisi, dosažený se dvěma lirami (25 milionů, řekl nám Marzo Renzini z organizačního výboru), ale přísně věrný tomu, co je jeho hlavním účelem, a to i do budoucna: informace o stav jazzového dění v evropských zemích, které nejsou zrovna známé, na východě nebo ve Skandinávii. "Zvláštním okem, řekla nám Andreina Bonanni, která je pověřena uměleckou odpovědností akce za aspekty, které označují závazek k hudebnímu výzkumu."

Českoslovenští jazzoví hudebníci nabídli velmi rozmanité příklady, které lze stylově zařadit do rozpětí 50. až 70. let (pokud je odkaz na americký), od swingového kvarteta pianisty Vladimíra Klusáka až po trumpetistu Laca Deciho (hard- bop) , triu Karel Růžička (klavír), Rudolf Dašek (kytara), Szatopluk Koszanec (trombon), které využívá kontrapunktické a «studené» techniky ke kreslení na tradiční materiály; až po výrazněji aktuální Svobodův klavír. Vše se ale vždy odehrává v duchu uvědomění, bez nepochopení pudové expresivity. A tak i ve chvílích největšího odevzdání se „zábavě“, jako ve „scatovém“ zpěvu zpěvačky Jany Koubkové.

Dalším pozitivem festivalu v Assisi je rovné zacházení s Italy ve srovnání s cizinci; se skupinami vybranými mimo oficiální tabulky; Například kvintet Bruna Tommasa; kvarteto Algemona, trio Antonella Salise, se Sandro Satta a Danilo Terenzi; Kvintet Maurizia Giammarca. Zejména Salis dodal festivalu velmi intenzivní set s neuvěřitelnou směsicí něžných momentů a děsivých křečovitých propastí. A Giammarco ukázal, že nyní neustále cestuje po stopách výrazné elegance, jeho funkovost je inteligentní, zvuk je plný, aniž by byl obecný, rytmus je velmi aktuální, a to i díky Robertu Gattovi, který konečně našel tu správnou elasticitu .

Stimulující srovnání mezi našimi hudebníky a Čechoslováků, v Itálii poprvé.