Praha, Rudolfinum (MS & Rudolfinum Jazz Orchestra)

19.12.2006, Dvořákova síň, "Pocta Jaroslavu Ježkovi"

.   

Rudolfinum Jazz Orchestra debutoval na české hudební scéně

Kultrura IHneD.cz:

original link

Z iniciativy prvního trumpetisty České filharmonie Zdeňka Šedivého, několika dalších filharmoniků a hudebního skladatele, aranžéra a dirigenta Milana Svobody vznikla myšlenka založit na půdě renomované instituce velký jazzový orchestr, který by obohacoval klasickou hudební scénu o jazzový žánr. Inspirací se stal hráčům Lincoln Center Jazz Orchestra se zakladatelem a trumpetistou Wyntonem Marsalisem fungující obdobně v úzké spolupráci s institucí Newyorské filharmonie. Realizaci založení Rudolfinum Jazz Orchestra urychlila generační výměna hráčů České filharmonie, jejich jazzové aktivity vedle běžného hraní vážné hudby a otevřená vstřícnost Václava Riedlbaucha, generálního ředitele České filharmonie.
První koncert nového orchestru nazvaného Rudolfinum Jazz Orchestra se konal ve vyprodaném sále Dvořákovy síně Rudolfina 19. prosince ve spolupráci s Mezinárodním hudebním festivalem Pražské jaro. Na programu večera "Pocta Jaroslavu Ježkovi" pořádaného u příležitosti 100. výročí skladatelova narození zazněla řada původních kompozic inspirovaných jeho tvorbou z pera Karla Růžičky, Milana Svobody a Emila Viklického. Tři přední jazzoví umělci vzdali Ježkovi hold nejen jako výteční skladatelé soudobého jazzu, ale i jako vynikající pianisté. Milan Svoboda navíc celý večer dirigoval s plným nasazením, ve vlnách strhujícího drivu. 
Obsazení nového tělesa vychází z klasického big bandu. Pouze dechovou sekci tvoří hráči České filharmonie, rytmická sekce a sólové výkony se opírají o přední hráče české jazzové scény. Orchestr plánuje příležitostně sestavu rozšiřovat o další nástroje. Zvuk tělesa je velkokapelový, styl poněkud akademický, ale v chorusech příjemně uvolněný. Orchestr používá i flétnu, která se ovšem zvukově ztrácí vzhledem k tomu, že je aranžována s žesťovými nástroji. 
Program večera se obracel k oslavě Jaroslava Ježka, k němuž zakladatel orchestru, skladatel, jazzový pianista a dirigent Milan Svoboda upřesnil dokonce i své osobní vazby. "Jaroslav Ježek je pro mne zakladatel českého jazzu, jakýsi český Duke Ellington. Jeho přínos pro práci s velkým jazzovým orchestrem je zcela zásadní. Tvorba skladatele mne provází od mládí, moji rodiče se s ním znali osobně z Osvobozeného divadla. V maminčině pozůstalosti je i několik velice osobních dopisů pro ni od Jaroslava Ježka z Ameriky," přiznal Svoboda. Rudolfinum Jazz Orchestra plánuje měnit repertoár každým rokem. "Chceme přinášet hudbu inspirovanou jazzem, ale budeme ji prezentovat jako soudobou hudbu," dodal dirigent. Umělci jsou si dobře vědomi, že dnes již klasická "crossover" díla zastoupená na večerech vážné hudby Georgem Gershwinem, Igorem Stravinským nebo Leonardem Bernsteinem výrazně obohacují stále častěji jazzoví skladatelé, jakými jsou například Chick Corea, Joe Zawinul, Wynton Marsalis, Carla Bley a mnozí další. Ve výhledu dalších sezon by chtělo těleso zvát ke spolupráci zahraniční autory a sólisty, repertoárem by chtěli připomínat významné osobnosti z historie hudby. Rudolfinum Jazz Orchestra plánuje vystoupit po celé republice, hrát na významných jazzových festivalech a v roce 2008 figuruje jejich koncert již v nabídce Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. 

Markéta Jůzová
Autorka je hudební a divadelní publicistka  

Magazín Musicweb:

Sto let letos uplynulo od narození legendárního českého skladatele, neodmyslitelně spjatého s Osvobozeným divadlem. Jako pocta vznikl Rudolfinum Jazz Orchestra, jehož první koncert se odehrál právě v Rudolfinu.
Souboru velel ostřílený bandleader, dirigent, skladatel a pianista Milan Svoboda, rovněž autor části repertoáru. Další skladby pocházely od Karla Růžičky, Emila Viklického (kteří se rovněž zúčastnili) či Jaroslava Ježka, ovšem v nových (neslýchaných a zajímavých) kabátech. I skladby nově vzniklé pro tuto příležitost byly inspirovány Ježkem, Svoboda je psal s humorem sobě vlastním (kupříkladu Na návštěvě je míněna jako návštěva u Tří strážníků atp). 
Svoboda skládá jak jazz, tak artificiální (či chcete-li vážnou) hudbu a nebylo to poprvé, co pomyslné hranice překročil - jako to ostatně dělali skladatelé od dvacátých let (Gerschwin, Bernstein a konec konců i sám Ježek). Jádro orchestru se skládá z hráčů České filharmonie, doplňují je jazzoví sólisté - třeba zmiňovaní Viklický a Růžička na klavír, trumpetista Michal Gera, Kateřina Stupková na barytonsaxofon a příčnou flétnu nebo Milan Krajíc na tenor- a sopránsaxofon.
Koncert byl perfektně zahraný, ale takový akademický, vážný. Jak jsem zvyklý na neortodoxní performance Svobodových bigbandů, srandovní a uvolněné, tady mi to chybělo - nicméně to bylo Rudolfinum, a ne Lucerna nebo Reduta, kvádra a večerní róby, a ne džíny, hráči filharmonie, nikoli jazzmani ze zakouřených klubů. Ale nebyl by to Svoboda, kdyby si aspoň trochu nezakravil - jeho chvíle přišla při klavírním duelu, kde se nespokojil se zprostředkovaným ovládnáním pomocí klaviatury a hrál se záludným výrazem rovnou na struny.
Publikum bylo velmi početné, jen pár míst zůstalo neobsazených, snad bylo i vyprodáno. Mimochodem, z lóže sledoval vystoupení i prezident Klaus, kterého Svoboda z pódia rovněž pozdravil. Osobně nemůžu říct, že by se mi koncert nelíbil, to naopak, ale příště bych si Rudolfinum Jazz Orchestra poslechl raději v nějakém civilnějším prostředí. 

Martin Valeš

.  

.