January 26, 2025 20:00
Praha, Jazz Dock
February 3, 2025 22:00
Praha, Jazz Dock
January 16, 2025 19:00
Praha, Divadlo Járy Cimrmana
Vlastně si nemám co stěžovat. V éře hlubinného socialismu jsme si neustále a oprávněně stěžovali, že zdejší hudba není dostatečně dokumentována, což znamená, že bez zvukových konzerv není následujícím generacím zřetelný skutečný pohled na scénu předchůdců, na její tvář všedního dne. Před mladou jazzovou publicistikou setrvává úkol, kterak si sehnat staré černé desky, které tu byly v letech padesátých až osmdesátých. Číst si o hudbě od pamětníků je sice dobrým vodítkem, ale hudbu je nutno slyšet. Díky nahrávkám ještě starších, desek „78“ éry swingové, a nejnověji i moderny let šedesátých ze záznamů rozhlasových či soukromých archivů, získáváme představu o kvalitě našeho jazzu alespoň vzorkově. Nepřestane mě fascinovat ignorantství dědiců Supraphonu, Pantonu a Opusu, že nevydávají až na doslova pár výjimek své předlistopadové tituly z důvodu uchování vlastní identity, také kulturní identity obecně. Ve století, kdy archivy čehokoli bývají samozřejmě převáděny vždy na nejnovější média, ba dokonce v nich rozšiřovány o dříve nedostupné dokumenty – a už z technických nebo politických důvodů. Takže abych se vrátil k úvodní větě, dnes bych si neměl stěžovat, že série koncertních záznamů Jazz na Hradě chrlí na trh většinu vystoupení, pokud zrovna nenarazí na překážky technické či licenční.
Album Rudolfinum Jazz Orchestra: HOMAGE TO JAROSLAV JEŽEK (Cube -Metier, 2007, 69:43) dokumentuje premiérový koncert nového big bandu řízeného Milanem Svobodou u příležitosti stého výročí Ježkova narození. Nikoli však v live podobě, ale tamtéž zopakovaný již bez publika o dva dny pozdìji, 21. 12. 2006. Aranžující Milan Svoboda, Emil Viklický a Karel Rùžička každý po svém upravili do orchestrální podoby buď přímo některé Ježkovy písně (V domě straší duch, Svítání, Ezop a brabenec), nebo sestavili autorské koláže inspirované danými melodiemi a provázané citacemi dalších titulů. Přes aranžérskou modernost, sahající v drobnostech až na dotek třetího proudu, je u jednotlivých titulů zachována povinná dávka melancholického vztahu k jazzu Ježkova období, kterou máme zřejmě v sobě. Velmi dobře tuto polohu představuje Svobodův Výlet do temně modré s vůdčími sóly tenorsaxofonu Milana Krajíce. Ježkianu Viklického uvádí dlouhé, zkraje ,gershwinovské‘ sólo trubky Michala Gery. Viklický si v této čtvrthodinové skladbě udržuje bluesovou náladu, což vytvoří prostor pro sóla Krajíce, barytonsaxofonistky Kateřiny Stupkové a trombonu Roberta Kozánka. Závěr však obdaří strhující swingovou orchestrací. Svobodùv rukopis je nejslyšitelnější v Ezop story, dokonce s odkazem na historizující zvuk dechových sekcí, s dravým sólem Stupkové, lehce free sólem Rùžičky a výbušným závěrem bubeníka Ivana Audese. V poslední větě recenze koncertu v Harmonii (2/2007) jsem konstatoval, že „Ctižádostivé těleso na významné pùdě si nemùže dovolit žít bez vývoje“. Když byl místo vývoje a spolupráce se špičkovými zahraničními aranžéry, dirigenty či sólisty, jak nám slibovali otcové zakladatelé, trumpetisté Zdeněk a Jiří Šediví s Milanem Svobodou, o rok pozdìji koncert proveden jako přes kopírák, došlo mi, že na vývoj v jazzu je u nás nejen málo peněz, také času. Nebo iniciativy?
Vladimír Kouřil
Kuznik - The Prague Post
It’s been a busy year for local bandleader, pianist and composer Milan Svoboda, which has been a bonus for jazz fans, with two outstanding discs to show for it. The Rudolfinum Jazz Orchestra CD is a recording of a live performance by the group, a mix of Svoboda big band regulars and players from the Czech Philharmonic, at the Rudolfinum last December. The pieces, by Svoboda, Karel Růžička and Emil Viklický, all invoke the spirit and style of Jaroslav Ježek, the avant-garde Czech composer of the 1930s who has inspired generations of jazzmen since. The arrangements are slick, and the playing is top-notch, though muted a bit by less-then-ideal recording conditions. By contrast, Svoboda’s Best of collection crackles with crystal-clear studio reproduction of a sharp, finely honed big band playing red-hot arrangements of seven of Svoboda’s compositions. Frank Zappa used to talk about putting “eyebrows” on the music — unexpected licks and flourishes that dressed it up with wit and dazzle. Svoboda does that better than anyone working in the country today, and his understanding and use of the big band structure and dynamics is unparalleled. If you are a fan of big-band jazz, or just interested in some fresh, high-energy music, both discs are highly recommended.
— Kuznik
Překlad překladače:
Pro místního kapelníka, pianistu a skladatele Milana Svobodu to byl rušný rok, což byl bonus pro jazzové fanoušky, když k tomu předvedli dva vynikající disky. CD Rudolfinum Jazz Orchestra je záznamem živého vystoupení skupiny, mixu Svobodových big bandových stálic a hráčů České filharmonie, v Rudolfinu loni v prosinci. Skladby Svobody, Karla Růžičky a Emila Viklického všechny připomínají ducha a styl Jaroslava Ježka, avantgardního českého skladatele 30. let, který od té doby inspiroval generace jazzmanů. Aranžmá jsou uhlazená a hraní je špičkové, i když trochu utlumené méně než ideálními nahrávacími podmínkami. Naproti tomu Svobodova kolekce Best of praská křišťálově čistou studiovou reprodukcí ostrého, jemně vybroušeného big bandu hrajícího rozžhavené aranže sedmi Svobodových skladeb. Frank Zappa mluvil o hudbě „obočí“ – neočekávaných olizích a rozmachu, které ji ozdobily vtipem a oslněním. Svoboda to umí lépe než kdokoli, kdo dnes v zemi působí, a jeho chápání a využití struktury a dynamiky big bandu nemá obdoby. Pokud jste fanouškem big-bandového jazzu nebo jen máte zájem o svěží a energickou hudbu, oba disky vřele doporučujeme.