Plzeň je líhní jazzových muzikantů

MF Dnes - 2001

Plzeň - Hudebník a skladatel Milan Svoboda vystoupil včera se svým kvartetem na osmém ročníku plzeňského festivalu Jazz na ulici. "Na festivalu hraji od jeho začátku pravidelně a rád do Plzně jezdím. Tento typ akce, při níž se v jednom městě, na několika pódiích hraje jazzová muzika, se mi velmi líbí. V cizině jsou takové festivaly obvyklé, v Čechách je to dost ojedinělá akce. Jsem proto rád, že se našli pořadatelé, kteří festival zavedli, i když měli v počátcích trochu pochybnosti, zda bude fungovat. Byl jsem mezi těmi, kteří organizátorům říkali, aby vydrželi a nevzdávali své snažení, a o to více mě těší, že se Jazzu na ulici mohu zúčastňovat pravidelně. Mám k této akci velice vřelý vztah," říká Milan Svoboda.

* Takže vám nevadí, že při koncertech na ulici nejsou posluchači tak koncentrovaní, jako například v jazzových klubech či koncertních sálech?

Jak říkám, je to typ festivalu, který je v zahraničí v letních měsících obvyklý. Například v neděli jsme se s kvartetem vrátili z Hamburku, kde jsme hráli na velkém open air festivalu. Tam byla sice jen jedna scéna, ale také to bylo venku, také tam to bylo za přítomnosti publika, které volně procházelo. Na náš koncert tam mohlo být zhruba tisíc posluchačů, kteří se postupně prostřídávali. Takže to není nic divného. Tyhle akce v letních měsících, když se vydaří počasí, bývají perfektní. A co se týká koncentrace posluchačů, tak mají výhodu festivaly s větším počtem scén. Když má někdo chuť poslechnout si za jedno odpoledne dva tři koncerty, nebo se mu kapela, či interpret, které zrovna poslouchá nezdají, tak může přejít o pár metrů dál a poslechnout si někoho jiného. To je bezvadné a rozhodně to k letnímu kulturnímu programu města patří. Před dvěma lety jsme hráli v Düsseldorfu, kde je tradice jazzového festivalu také obrovská, ale pódií je tam alespoň dvacet. Düsseldorf na dva festivalové dny zaplaví desetitisíce lidí, takže například doprava je tam úplně ochromená. Ale to město jazzem po dobu festivalu skutečně žije. Samozřejmě jsou typy hudby, které potřebují perfektní koncertní prostředí a vyžadují naprostou koncentraci posluchačů, ale i takováto hudba si může dobré podmínky na pódiu pod širým nebem zjednat.

* Máte dojem, že má jazz v Plzni tradici?

Nemyslím si, že by tradice jazzové muziky v Plzni nebyla. Každopádně je tu dobrá líheň jazzových muzikantů. V kvartetu se mnou hraje Ivan Audes a v mém velkém orchestru mnoho dalších, jako například Marcel Bárta, František Kučera či Jiří Šimek. To jsou vlastně všechno kluci z Plzně nebo okolí. Je pravda, že v Plzni není žádný jazzový klub, ale vím, že se jazz průběžně hraje v Šantánu v Andělské, v Jazz Rock Café. Myslím si, že tento typ hudby se ani nedá hrát a poslouchat každý den. Jazz na ulici je tak svým způsobem exkluzivní záležitost. Představují se na něm kapely, které si cení toho, že jsou na akci pozvané a připravují si i speciální program na tento festival. Publikum si je třeba právě z toho důvodu jde poslechnout a jednou za rok jim to stačí.

* V rámci Jazzu na ulici se včera v Divadle Čas uskutečnil také křest nového alba zpěvačky Vlaďky Bauerové, jehož jste se společně se svojí manželkou Janou Paulovou stal kmotrem…

Ano, pokřtili jsme její album Brýle prapodivných dioptrií, ale jinak se s Vlaďkou Bauerovou známe jen okrajově. Jenom jako kolegové z branže. To cédéčko jsem ještě neslyšel, ale jsem na něj docela zvědavý.

* Vedle stálé činnosti se svým kvartetem a big bandem jste se významnou měrou podílel na dvou muzikálových projektech - Pěně dní a Evitě. Pracujete na nějakém novém muzikálu?

Mám konkrétní nabídku, na které pracuji, ale ještě to není oficiální, takže o tom nechci mluvit. Tuzemská muzikálová scéna se ale potýká s jedním kardinálním problémem, a tím jsou halft playbacky. Muzikálový žánr se tím devalvuje a svým způsobem se tak vyrábějí konzervy a ne muzikály. V zahraničí je to postup naprosto nepřijatelný. Žádná produkce by si to tam nedovolila. Živý orchestr, živá kapela jsou nedílnou součástí muzikálu. Ten žánr si o to říká. U nás divák bohužel halft playbacky, nebo playbacky akceptuje a je ochoten za vstupenku dávat i ty nehorázné peníze, což pokládám za absolutní devalvaci. Pakliže budu dělat nějaký další muzikál, tak si dám do smlouvy podmínku, že interprety bude doprovázet živý orchestr. Rozumím tomu, že je pro soukromé produkce levnější namísto orchestru použít nahrávku, ale tím se muzikálový žánr neuvěřitelně poškozuje. Udivuje mě, že se okolo této problematiky neotevřela žádná polemika a že to všichni akceptují jako samozřejmost. Dozvěděl jsem se, že Daniel Landa uvádí v Rakousku Krysaře a i tam to nabízeli inscenovat s nahrávkou. Rakušané to samozřejmě odmítli, přestože by to pro ně bylo asi výhodnější. Oni si to zkrátka nemohou dovolit, protože by je kritika i diváci rozcupovali.

Datum: 08.08.2001
Autor: MARTIN RACHMANN
Zdroj: Mladá fronta DNES
Strana: 03 
Autor je spolupracovník redakce