Germany, Ravensburg (Milan Svoboda Quartet)

18.5.1987, Zehntscheuer

Překlad překladače:

V labyrintu tvarů

V Zehntscheuer vystoupilo „Kvarteto Milana Svobody“.

"Současná jazzová hudba nikdy nebude schopna oslovit široké publikum. Hlavním důvodem je to, že tato hudba dosáhla úrovně abstrakce, že ucho vybavené "normálními" poslechovými návyky často zažívá tónové sekvence, akordy a rytmické obraty jako zmatené, disonantní, až bolestivé listy. Jelikož se jazzový hudebník neustále potýká s harmonickými, rytmickými a technickými problémy a rozvíjí tak svou uměleckou formu, rozumí mu nevyhnutelně stále méně lidí a v mnoha případech je jeho hudba dokonce odmítána. Na tomto pozadí se hudebník, ale i kulturní operátor ocitá v ekonomickém dilematu. Má nabízet jen úspěšné akce, které vyhovují vkusu lidí, nebo nemá prezentovat i kulturu pro menšinové publikum? Přesně to udělali programoví tvůrci Zehntscheuer angažováním pražského „Kvarteta Milana Svobody“, které zde svůj poslední z deseti koncertů ve Spolkové republice odehrálo bohužel jen pro pár posluchačů.
Hudebníci v kvartetu jsou dominantními osobnostmi zcela jistě významné pražské jazzové scény. Kapelník Milan Svoboda, který vede i známý pražský Big Band, vytvořil skupinu, která je schopna realizovat jeho styl skladatele a aranžéra. Je to také on, kdo ovládá dynamiku z elektrického piana, aniž by omezoval individualitu svých spoluhráčů, ale spíše je žádá, aby kombinovali širokou škálu výrazových forem zvuků a dynamiky.
Splynutí kontrastů se zdá být Svobodovou starostí. Suita „Spring Quartet“, která je rozdělena do čtyř částí, se posluchači představuje jako třpytivý kaleidoskop: neustále se měnící témbry, různá tempa, různé hlasitosti, sólové a duo party, někdy baladické, jindy rockové. Z intra , meditativní klavírní sólo, až po dětskou písničkovou melodii je základ, dynamika výpovědi kapely sahá až do ukřičeného freejazzového kolektivu.
Touto stylovou rozmanitostí se vyznačuje i skladba „Music for a Jazz Quartet". Zde se projevuje inklinace Milana Svobody k funku a fusion music. Odkazy na Chicka Coreu ze 70. let jsou patrné. I v tomto delším díle dokážou muzikanti hodně předvést své sólové umění Trumpetista Michal Gera zaujme sóly na křídlovku se sametově měkkým tónem Elektrický baskytarista Alexej Charvat hraje ve vztahu ke kapele často až příliš vlezle, jeho sóla jsou na kytaru svižná, technika umožňuje melodický prvek jinak se vyhýbá obvyklému sólu na bicí jako show performance. Místo toho má Jaromír Helesic bystrý zrak pro nuance, nenápadně reaguje na podněty svých kolegů, přebírá nápady, posouvá je dál, stává se proaktivním a podřídí sám sebe.
Hra Milana Svobody na klávesy je mimořádně rytmická. Sóla bez doprovodu jiskří mazanými nápady a překvapivými zvraty. Bohatost forem v jeho skladbách vyžaduje od jeho hudebníků maximální soustředění a přinejmenším ochotu publika nechat se uvést do labyrintu těchto forem. Sympatičtí muzikanti z Prahy poděkovali publiku a jistě i pořadatelům dvěma přídavky.