Germany, Stuttgart (Prague Big Band)

18.7.1977, AT Musikpodium

Překlad překladače:

Čerstvý vítr od východu

Veškerá úcta, lidé, milovníci jazzu – tohle vám pročistilo uši, vyfouklo zatuchlé zvuky a přineslo nové. Do stuttgartské jazzové scény zavál z východu nový, ostrý a osvěžující vítr: „Prague Big Band“ vystoupil na „AT Musikpodium“. A dvacet muzikantů z Moldau rozpoutalo v mezích tohoto stuttgartského jazzového baru explozi hudební síly, energie a vynalézavosti, že se člověk vždycky bál, že by síla tohoto orchestrálního zvuku mohla sfouknout obrazy ze stěn.

Kapela, kterou před dvěma lety založil 26letý student Pražské konzervatoře (varhany, skladba) Milan Svoboda, má v Československu dobré jméno. Loni vyhrála soutěž velkých kapel ve své rodné zemi. Milan Svoboda: „Postupně dostáváme svou tvář.“ Muzikanti – ze dvou třetin profesionálové a hudební studenti, z třetiny amatéři – byli poprvé ve Spolkové republice, kde kromě Stuttgartu hráli i v Regensburgu, Pasově a Burghausenu.

Čtyři trubky, čtyři trombony, šest saxofonů, klavír, basa a bicí podle pražské sestavy a kdo zná restauraci na Fritz-Elsas-Strasse, umí si představit, že na hudebním pódiu bylo hodně plno. Pod vedením Milana Svobody mimořádně temperamentním způsobem, více jazzovým tancem a stínovým boxem než dirigováním nabídli Pražané kromě známých bigbandových aranží i četné skladby členů kapely „Hudba z ulice“, „Ledovoda“ "Stařec s holí", "Ecce homo" jsou některé z titulů, které byly hrány s obdivuhodným nadšením a temperamentem, nesené swingovým pocitem, ne, nehrané, ale hudebně prožité.

Téma, začátek aranžmá „Ledovody“, je úžasně lyrické. Mohutnou, dynamickou a strhující skladbu „Ecce homo“ otevírá skokem a křikem dirigent a skladatel Milan Svoboda. Vynikající sólisté zajistili vrcholy. Není tak úplně pravda, co říkal Milan Svoboda, že kapela teprve dostává svou tvář: už ji má. Je to výrazná, vášnivá, lyrická tvář jazzu.

V Československu se v současnosti hraje hodně jazz-rock, hlásil o přestávce šéf kapely Svoboda. Jazz má ve své domovině omezené publikum, ale nyní je tu nová scéna pro nové mladé hudebníky." Pražský big band vystupuje v rodném městě jednou měsíčně v sále s kapacitou 500 lidí. Každé dva měsíce turné po ČS. na programu.

A pokud by se v budoucnu objevoval častěji na programových seznamech německých jazzových klubů a koncertních sálů, fanoušci bigbandového zvuku u nás by si jistě rádi nechali vanout tento hudební vítr z východu kolem uší.
Rainer Wochele

.    

Překlad překladače:

Pražský Big Band

13. července se v AT Musikpodium uskutečnil koncert s Pražským Big Bandem. Vstupné 8,- DM. Haug zase podniká, ale musíte prostě uznat, že je momentálně jediný ve Stuttgartu, kde můžete zažít poněkud velkolepé hostování. Jelikož si uvědomuji, že 20členná kapela má svou cenu, i když pochází z „východního bloku“, prostě zaplatím.
Pražský big band vznikl na konci roku 1974 sloučením některých absolventů Pražské konzervatoře a některých existujících pražských jazzových a rockových souborů.
Na veřejnosti se poprvé objevila v prosinci 74. Po této první ukázce svých schopností upoutala pozornost jazzových fanoušků a v neposlední řadě i odborné kritiky. Kapela obdržela od poroty první cenu v podobě zlaté plakety na amatérském jazzovém festivalu v Mladé Boleslavi - další hodnotné ceny následovaly.
Vzhledem k jejich úspěchu kapela dostávala první nabídky ze zahraničí. Vystoupení v rozhlase a televizi následovala.
Repertoár Pražského Big Bandu zahrnuje kromě vlastní tvorby celé spektrum mezinárodních big bandů. I přes svérázné experimenty v sestavě, rytmu a odlišných stylech je zde dostatek prostoru pro sólisty.
Základní koncepce kapely je omezena na 20 členů, ale může být rozšířena o další hudebníky, pokud budou provedena speciální aranžmá.
Většinu skladeb píše a aranžuje lídr kapely Milan Svoboda. Za zmínku stojí spolu s dalšími velmi dobrými sólisty saxofonista Jiří Stivín.
PBB je v současnosti jedinou kapelou v Československu, která se věnuje modernímu jazzu. U příležitosti hostování v AT proběhl následující rozhovor se členy pražského Big Bandu.

První otázky směřovaly na organizačního manažera Aleše Bendu:
SJZ: Kolik koncertů máte ve Spolkové republice?
Benda: Čtyři, Stuttgart, Aschaffenburg, Burghausen, Passau. Toto je náš první koncert.
SJZ: Jaký je průměrný plat?
Benda: To je otázka, na kterou raději nebudu odpovídat. Vnímáme to jako propagační turné. Řekl bych, že za tak málo peněz tu nikdy neměli tak dobrou kapelu.
SJZ: S tímto tvrzením bych rád souhlasil. Děkuji za tuto informaci.

Otázky pro uměleckého ředitele Milana Svobodu.
SJZ: Jak se vám líbí stuttgartské publikum?
Svoboda: Předpokládám, že se jim naše hudba líbí. Neposlouchám ani se na to nedívám, mám co dělat.
SJZ: Jaké jsou vaše hudební vzory?
Svoboda: Ptal jste se Thada Jonese, kdo je jeho hudebním vzorem?
Samozřejmě, Thad Jones/Mel Lewis, snažíme se je oslovit, ale na jiné úrovni. Nejsme kopie. SJZ: Pro orchestr aranžujete sám?
Svoboda: Asi polovina věcí je naše, ostatní jsou převzaté.
SJZ: Čeho doufáte, že z tohoto turné dosáhnete?
Svoboda: Jsme skromní. Je to poprvé, co jsme v zahraničí, vše se teprve uvidí.
SJZ: Kde v Československu obvykle vystupujete?
Svoboda: Kde se dá, není to moc, ale vystupujeme všude. Zdarma i za poplatek.
SJZ: Který nástroj je podle vás nejdůležitější v kapele jako je tato?
Svoboda: První trubka a bicí.
SJZ: Děkujeme za tento rozhovor.