Mexico, Mexico City, Zinco Jazz Club (Milan Svoboda Quartet)

14.4.2006, Zinco Jazz Club

Překlad překladače:

Večer ze srdce Evropy.

Chladná noc se pohupovala v bohatých harmoniích, které vycházely za účelem vyprávět, co je čekalo: večer vynikajícího jazzu.
Uvnitř nás chránila hudba a on tam pod svým už tak charakteristickým kloboukem hrabal, mazlil se a někdy mlčky mlátil nebo čekal jako dráp orla před zuby vzdorující šelmy; ale ovládá ji, hraje si se svou kořistí a nutí ji mluvit. Více než to: dialog; a na konci toho boje a aktu lásky... jsme mu zatleskali, něco, co se po tom, co jsme právě viděli a slyšeli, zdá dětinštější, ale nabízíme mu to z hloubi srdce.
To je Milan Svoboda, jedna z nejvýraznějších osobností české hudební scény. Skladatel, původem hudebník, tvůrce, účastník několika mezinárodních jazzových festivalů v Německu, Belgii, Chorvatsku, Holandsku, Indii, Itálii, Rusku a samozřejmě mimo jiné v Mexiku.
Mezi setem a setem jsem si v Zinco Jazz Clubu ve volném čase mohl popovídat s tímto velkým jazzovým mistrem, a to nám řekl.
Skládání, dirigování a hra jsou pro Svobodu "tři krásné profese stejné důležitosti, všechno jde dohromady, dirigování orchestru, před klavírem, skládání, když jsem doma... celý ten proces je krásný. Opravdu, Muzika mě tak pohlcuje...Celý život dělám hudbu a nikdy mě nenapadlo věnovat se něčemu jinému. Nevím,jestli bych to dokázal, protože nemám čas ani na koníčky. Ale kdybych nemohl dělat hudbu, pak bych byl spisovatel... Hudba jsou pro mě příběhy, které vyprávím a které je třeba vyjádřit jiným způsobem.“
A kdo jsou učitelé tohoto skvělého učitele? „Velkou inspiraci beru od Antonína Dvořáka, je to největší skladatel romantické hudby, ale zajímají mě i další pozdější skladatelé, např. Leoš Janáček a Bohuslav Martinů... ale Antonín Dvořák má obrovský význam melodické přístupu a ve zvuku symfonického orchestru. Od něj se učím, jak by měl symfonický orchestr znít."
Ze své poslední návštěvy Mexika má skvělé vzpomínky na publikum, „velmi šťastné a nadšené publikum“. A Milan Svoboda se nám přiznává, že "veřejnost je můj zdroj energie. Můžu psát smutnou, tragickou hudbu, ale pro mě je hudba něco, co by mělo dělat lidské bytosti šťastnými... a to se stalo i mexické veřejnosti: ta spontánnost a obětavost. To prostě zbožňuji. Je to pro mě jako živá voda. Na tu veřejnost často vzpomínám a udržuje moji snahu interpretovat a komponovat tak, aby tam byla pořád, ta radost, ta spontánnost, o tom to je : dělat radost sobě, ale i lidem kolem sebe.“
O své profesi říká, že je to dobrodružství a se smíchem vypráví o strachu, který cítí, když dává první míček (notu) na papír. Nakonec "zda je dílo úžasné nebo hrozné, to neanalyzuji, ale je úžasné, že to mohu dělat... a to mě dělá šťastným."
Povídání končí a Milan Svoboda se vrací ke klavíru, aby nás dál potěšil svou hudbou, zatímco venku padá déšť... aby Svobodovi mohli obnovit svou fontánu živé vody.
Nenechte si ujít Milan Sovoboda Quartet příští sobotu 15. dubna v 19:00 v: Papabeto Jazz Bistro.